Asher, Neal: Agent Řádu
Mezi Řádem a osm set let vzdálenou budoucností se otevře runciblová brána a ti, kdo přes ni procházejí, jsou podle všeho vysláni, aby odvedli Tvůrce zpět do jeho domova v Malém Magellanově mračnu. Jakmile tito cizinci bezpečně projdou, brána se rychle začne zavírat, protože v patách mají něco zlého. Nakonec je brána svržena do blízkého slunce.
Od těch, kteří prošli, se agent Cormac dozví, že civilizace Tvůrců byla zničena zhoubným virem známým jako džainská technologie. Samozřejmě se naskýtá otázka: proč doopravdy byl Drak, obří biokonstrukt Tvůrců, poslán do Řádu a proč se džainský uzel náhle ocitl v rukou někoho, kdo by s ním mohl natropit nejvíce škody? Mezitím entita nazývaná Vyslanec rozmisťuje zhoubné džainské uzly a útočná loď odpadlíků Srdcový král se mimo hranice Řádu setká s něčím velice zlým…
Brož., 400 str., obálka Steve Rawlings, překlad P. Kotrle, cena 279 Kč, vyjde 28. března 2011
ÚRYVEK Z KNIHY:
Řád je v rámci lidských dějin obrovský a jedinečný politický subjekt. Pod shovívavou vládou umělých inteligencí se neustále šíří galaktickým diskem. Mnozí jej vidí jako předchůdce Utopie, možná věčné. V průběhu jeho počáteční expanze se však začaly objevovat artefakty starých mimozemských civilizací a ke zděšení Utopistů jsme brzy zjistili, jak je naše panství malé. Pomalu se nahromadily důkazy svědčící o tom, že naši část galaxie před námi obývaly tři různé mimozemské civilizace, nyní zmizelé. Je to deprimující; ale to bývá realita často. Dovolte mi tedy, abych ostatní dvě pro tuto chvíli ignoroval a soustředil se na jednu z nich. Co je nám známo o těch, kterým jsme dali jméno Džainové?
Nuže, velice málo. Těch několik artefaktů, které se z jejich civilizace dochovaly, pochází z doby před pěti miliony let, kdy Džainové zřejmě vyhynuli nebo zmizeli. Nevíme, jak vypadali, i když existují jisté náznaky, že to byli vodní tvorové z horké planety. Zato ale víme, že jejich civilizace se rozšířila do mnoha hvězdných soustav a že ovládali technologie, které jim umožňovaly stěhovat planety a přetvářet ekologie způsoby, jaké zůstávají v Řádu zatím nevyzkoušené. Víme, že využívali velmi vyspělé nanotechnologie. Ale po pravdě řečeno, všechno ostatní, co se o nich údajně ví, byly donedávna jen domněnky a spekulace.
Mezi odborníky panovala všeobecné shoda, že Džainové byli bojovní a stali se obětí vlastní technologie. Několik zachráněných zlomků této ‚džainské technologie‘ je hermeticky uzavřeno ve zvláštní komoře Vikingského muzea na Luně, která dokáže iniciovat autodestrukci. Ale proč tato shoda? Vyznavači konspiračních teorií tvrdí, že UI vědí mnohem víc, než říkají, neboť jejich pátrání po dalších artefaktech tohoto druhu pohlcuje značnou část z rozpočtu Zemské bezpečnostní centrály. Ať se na to podíváte z kterékoli strany, nedávné události ukázaly, že nebezpečí, jež džainská technologie představuje, se nepodceňovala.
Do doby před několika lety byl produktem jedné z divočejších teorií koncept ‚džainské uzliny‘ – veškerých technologií této mimozemské rasy vměstnaných do něčeho tak malého, aby se to dalo hodit do kapsy. Rozběhlo se horečné pátrání po takovém předmětu, ale v té době se žádný nepodařilo najít. Teorie upadla v nemilost a její zastánci si vysloužili nálepku podivínů. Nedávno se bohužel ukázalo, že džainská uzlina je realitou, a to dosti nepříjemnou.
K okolnostem jejího objevení a otevřeně se Zemská bezpečnostní centrála nevyjádřila, ale některé planetární soustavy zůstávají v karanténě a koluje mnoho neopodstatněných fám o milionech mrtvých. Přesto se mi od nejmenovaného zdroje podařilo získat jisté informace, které se týkají džainské uzliny a účelu technologie, kterou plodí.
Zdá se, že uzlina reaguje pouze na žijící inteligentní organismus, který se tak stane jejím hostitelem a zároveň jejím pánem. Nanotechnologie, která z tohoto vztahu vzniká, má povahu mycelia a dokáže proniknout všemi našimi současnými technickými prostředky. Strašné je, že podle všeho dokáže stejným způsobem ovládnout také živé bytosti. Božská schopnost, mohli byste si myslet, ale ne, ten pohár je otrávený. Pokud si příjemce nedokáže udržet absolutní kontrolu, dopadne tak, že bude využit: technologie se bude dál šířit a ničit, zatímco on, hostitel, bude vstřebán jako pouhý její komponent. Ale ani udržet si kontrolu a vyhnut se takovému osudu nestačí, poněvadž džainská technologie je jako jednoletá rostlina naprogramována k tomu, aby se vysemenila. Při tomto procesu svého hostitele roztrhá, aby vytvořila další džainské uzliny, které se zase rozšíří na další hostitele. Názor mého zdroje byl takový, že tento ďábelský výtvor slouží jen jedinému účelu: genocidě.
—Gordon: Jak to je
Původní tvar obrovské stanice Celedon, podobné roztočené káče o průměru osmi kilometrů, překryly v průběhu staletí přílepky. Teď, když byla blízko konce své pouti a své užitečné existence, zpomalovala na tomto konkrétním okraji sféry Řádu z jedné osminy rychlosti světla, protože hvězdy tu byly daleko od sebe a dál ležel mezigalaktický prostor. Celedon, její řídící umělá inteligence, sledoval ty na palubě množstvím kamerových očí. Počet trvalých i přechodných obyvatel se snižoval již několik let – jednoduše proto, že si uvědomili, jak málo je tady zajímavého. Obvyklí turisté přijížděli dál, ale jen se porozhlédli a brzy zase odcestovali. Různé firmy dosud provozovaly v okrajových jednotkách kanceláře a výrobní závody, jejich počet však vytrvale klesal a žádné nové si tady za poslední dvě desítky let svůj opěrný bod nezřídily. Dokonce i lidští styčníci, kteří tady žili od začátku, adaptovaní na slabou gravitaci a vakuum, začínali pomalu odcházet na živější stanice. Mnoho místností teď bylo prázdných, mnoho chodeb a pasáží opuštěných, a Celedon, který už vypnul tři z pěti runsiblů na palubě jednoduše proto, že další okamžité průchody z jiných destinací nebyly nadále potřebné, pohlížel se zármutkem na perspektivu dalších dvou nudných desetiletí, než stanice dolétne ke svému konečnému cíli.
Nakonec Celedon stanici navede na oběžnou dráhu kolem hvězdy, která již byla vybrána. Tam pak stanice zůstane navěky, jako statická předsunutá základna Řádu. UI se teprve musela rozhodnout, co bude dělat potom. Třeba by mohl vykřesat obnovený zájem projekt mohutného rozšíření: stanice by se dala otevřít a zvětšit a na jediné venušské planetě obíhající kolem zvolené hvězdy by bylo možné zřídit základny. Možná by se ta planeta dala i terraformovat. Všechny tyto možnosti přicházely v úvahu – anebo mohl samotný Celedon tuto stavbu, která byla tělem, do něhož se narodil, opustit a přenechat její řízení podmyslím a automatickým systémům. Některá z jeho podmyslí by jistě byla vděčná za šanci na nezávislost a příležitost k rozšíření jak své kapacity, tak odpovědnosti. A právě v době, kdy UI o těchto možnostech přemítala a nedbale sledovala skupinu dětí hrajících beztížnou házenou, dorazil runsiblem C informační paket.
„To snad ne, tři nemožné věci ještě před snídaní.“
„O co jde?“ zeptal se robot, který se nacházel v odbavovací hale tohoto runsibu.
Celedon přenesl svou pozornost na dotyčného jedince: nezávislého robota ve tvaru pavouka, kterého UI osobně zaměstnala při založení stanice. Robot byl původně vyroben jako součást úderné jednotky k vyklízení nepřátelských stanic v průběhu války mezi Řádem a jistými obzvlášť zvrácenými mimozemšťany, jimž se říkalo Pradoři. Celedon si pamatoval, jak ho do té haly přes pěti lety poslal, aby dohlédl na uzavření oblasti, i to, že se robot následně uvedl do vypnutého režimu. Ležel na široké ploše modrého kobercového mechu a jeho lesklé, nehybné nohy tvořily kolem hlavní části jeho těla klec. Vzápětí se tyto nohy začaly pomalu rozevírat.
„Ty tři nemožné věci jsou tyto, Arachu: Právě jsem obdržel zprávu zaslanou runsiblem, který by neměl být uveden do provozu osm set třicet let; z místa, od něhož loď, která veze díly onoho runsiblu, dělí ještě sto tisíc světelných let; od runsiblového technika, který by měl být na palubě dotčené lodi zatím v hibernaci.“
„A proč mi to všechno vyprávíš?“ zeptal se Arach.
„Ten informační paket přišel runsiblem C. Tebe pouze probudil bezpečnostní protokol, tak se stalo, že jsi mě zaslechl. Jestli chceš, můžeš se znovu vypnout.“
„Teď, když jsem vyslechl tohle?“ Pavoučí robot zatančil do kruhu a oči mu ďábelsky zazářily. „To si děláš legraci, ne?“
Celedon si vzpomněl, že Arach vyjádřil předtím, než se vypnul, jistý stupeň znuděnosti. Vzhledem k jeho minulosti to nebylo nijak překvapivé.
Celedon zaměřil svou pozornost zpátky na přijatý paket. Podprostorové souřadnice byly v pořádku a odpovídala také signatura runsiblu. UI paket otevřela a rychle prolétla informace, které obsahoval. Pak, když pochopila vážnost situace, přesměrovala na podrobnější prozkoumání dat celou třetinu své kapacity, než odeslala kopii přes runsibl D Zemské centrále – vládnoucí umělé inteligenci Řádu.
„Nepřátelský kontaktní protokol Hvězdný žár,“ odpověděla vzdálená UI Zemská centrála.
Celedon okamžitě kontaktoval své roboty ve třech odstavených runsiblových halách: samotného pavouka, mouchu a svinku – všechno bývalé produkty téhož starého válečného programu. „Runsibly se znovu aktivují. Otevřete všechny haly a okamžitě nasměrujte všechny lidi k runsiblům. Můžete použít nesmrtící donucovací metody. Moucho, ve tvé oblasti zůstane nulová gravitace. Buďte v pohotovosti.“
UI pozorovala světla rozsvěcující se v různých prázdných halách, otevírající se dveře a rodící se mihotání mezi býčími rohy runsiblů A, B a C. V halách B a C Celedon znovu zapojil gravidesky, což způsobilo, že různé předměty s rachotem dopadly na podlahu. Zároveň vyvěsil na všechny informační tabule: EVAKUUJTE STANICI, VEŠKERÝ PŘÍCHOZÍ PROVOZ JE ODKLONĚN a stejnou zprávu rozeslal do všech osobních komunikátorů a superek, nebo oznámil hlasem v soukromých prostorách.
„Odesilatel měl důvod, proč si vybral tuto stanici,“ poznamenal Celedon.
„Jistě,“ odpověděla ZC. „Je nejméně navštěvovaná a nejprázdnější.“
Obyvatelé stanice odpověděli nevyhnutelně tisícem dotazů. Ty nejhysteričtější pocházely od styčníků, kteří tady měli svůj domov sto let, protože se jednalo o lidi uzpůsobené pro nulovou gravitaci a tím pádem pro ně mohlo být problematické, kam se evakuovat. Ale krátkodobí cestovatelé si zanedlouho balili zavazadla, pokud už poslušně nemířili k runsiblům. Samotný Celedon si všiml skupiny tří turistů, kteří předtím zkoumali opuštěnou část stanice. Teď je Arach, pavoukovitý robot, hnal k runsiblu C. Přes hlasité protesty se pohybovali rychle, obzvlášť když je Arach informoval, jaké mohou být nesmrtící donucovací metody, a začal přejíždět laserem po koberci hned za jejich patami.
„Nejmenší vedlejší škody způsobené zpětnou vazbou časově asynchronního runsiblového spojení?“ zkusil hádat Celedon. Runsiblové spojení mezi minulostí a budoucností považovali mnozí lidé za nemožné. Umělé inteligence o tom věděly víc.
„Přesně tak,“ odpověděla Zemská centrála.
„Takže chceš, abych se plně připojil?“
„Ano, ale pouze k runsiblu A a ne dřív, než se budeš nacházet na nízké solární dráze a budou podniknuta všechna opatření obsažená v protokolu.“
„Samozřejmě.“
UI se pustila do příprav, a přitom dál zůstávala ve spojení se Zemskou centrálou. Vnitřní kontrola ukázala, že konstrukce původní stanice je stále stejně pevná. Když se však kontrolní proces rozšířil, UI zjistila, že mnohé přístavby, které se za ta léta nahromadily, nejsou konstruované aby odolaly tomu, co bude jistě následovat. Celedon zaregistroval, naformátoval a nahrál 200 podmyslí do 200 golemovských skeletů, dal jim za úkol urychlit evakuaci těchto dodatečných přístaveb, přičemž prioritu dal těm, které byly postaveny přes věnec fúzních motorů, a pak se díval, jak androidi bez kůže, podobní chromovaným kostrám, vypochodovali ze skladiště. Už dříve iniciované systémové podmysli pověřil řešením dotazů a protestů stálých obyvatel a firem a vlastní pozornost upřel na styčníky.
„Hlavní inženýre Dreasile,“ promluvil a podíval se na toho muže mnohočetnýma očima svařovacího robota.
Muž byl vysoký a bolestně hubený. Jeho pleť měla barvu a strukturu jako slupka od kiwi. Vlasy měl černé a oblečený byl do těsného oděvu se spoustou kapes a připevněných nástrojů. V tomto beztížném prostředí visel s jednou rukou provlečenou smyčkou na stěně a obhlížel činnost svých různobarevných druhů kolem.
Jeho pohled se zaostřil na nedalekého robota. „Co se sakra děje?“
„Vaši lidé musí co nejrychleji opustit stanici.“
„Jo, myslím, že to jsem tak nějak pochopil, ale proč? Porucha tlumiče nebo narušení fúzního reaktoru?“
„Jedno ani druhé. Na této stanici dojde za padesát tři hodin k fúznímu akceleračnímu zážehu. Mnozí z těch, kteří jsou na palubě, by sice dokázali přežít síly, které s tím souvisejí, ale vaši lidé ne.“ Styčníci byli uzpůsobení pro slabou gravitaci a tudíž byli křehcí.
„Pořád jsi mi neřekl proč,“ odsekl Draesil.
UI se na okamžik zmocnila mrzutost. Za dlouhá léta svého správcovství na této stanici si všimla, jak ochotně lidé UI věří, dokud rozkazy od těchto entit přímo nezasáhnou do jejich života. To potom začali pokládat otázky a vyjadřovat pochybnosti ohledně schopností a motivů inteligencí, které byly tisíckrát výkonnější než nevylepšený člověk. Proto všechny UI zahrnovaly v okamžicích katastrofy, kdy bylo třeba rychle učinit tvrdá rozhodnutí, do svých výpočtů ztráty na lidských životech zohledněné faktorem ‚paličatosti‘.
„Zemská centrála vyhlásila nepřátelský kontaktní protokol. Ty a všichni tvoji lidí se musíte okamžitě se svými věcmi a osobním movitým majetkem odebrat do runsiblové brány A, která zůstane zónou s nulovou gravitací. Veškeré finanční ztráty, k nimž v důsledku toho dojde, budou kompenzovány.“
Draesil sklonil hlavu. „Co to je, co prochází?“
„O tom nemohu hovořit.“
„A co bude s námi?“
„Budete přeneseni do oblasti s nízkou gravitací na jinou stanici. Pokud to po odeznění této krize půjde, můžete se vrátit sem za mnou. Jinak vám bude poskytnut alternativní staniční prostor.“
Draesil přikývl a odstrčil se od stěny. Zatímco volně rotoval vzduchem, promluvil do komunikátoru na svém límci. „Tohle je doopravdy, vážení. Máme padesát hodin na to, abychom odsud vypadli. Poberte si svoje věci a zamiřte k runsiblu A.“
Nato Celedon přenesl pozornost na jiné záležitosti. Byl rád, že alespoň v této malé části stanice si bude z lidí dělat těžkou hlavu někdo jiný. Runsibly již prošlo sedm set třicet osob. Haly D a E začínaly být přeplněné, pak ale dorazili pavouk a svinka a začali lidi posílat k rychlodráhám, které je mohly odvézt kolem hlavního disku stanice k dalším otevíraným runsiblům. Ochotu, s níž dav tyto roboty poslouchal, Celedon přičítal atavistickému strachu: jen málo lidí bylo náchylných protivit se příkazům kovového pavouka, který má rozpětí nohou tři metry.
Teď motory. Hlavní fúzní motor se nacházel v ose stanice, vyčníval do vesmíru pod ní, takže se dal zažehnout kdykoli, jenže Celedon teď potřeboval využít obvodové motory. Pozoroval oblast, která se nacházela nad jedním z těchto čtyř motorů. Lidští obyvatelé už z ní byli evakuováni a lidští golemové ji opouštěli také. Celedon začal uzavírat přechodové komory, ale pak, když si svými kamerami něčeho všiml, komoru znovu otevřel a poslal zpátky dovnitř jednoho z golemů. Když se golem krátce nato vrátil, nesl pod paží velkou tlustou kočku a předal ji pološílené ženě, která si pro ni přiběhla zpátky. Celedon vyloudil křemíkový povzdech a poslední přechodovou komoru uzavřel.
Obvodové motory byly staré konstrukce a jako palivo používaly mikrokuličky deuteria a tritia. Jejich nádrže byly plné deuteriového a tritiového prášku a byly takové již sto let. Kontrola neodhalila žádné závady, tudíž byl tento konkrétní motor připraven k zážehu, zatím však nastartován nebyl. Stanice Celedon měla mírnou rotaci, ne kvůli odstředivé gravitaci, ten problém vyřešily již dávno gravidesky, ale aby mohla odmrštit všechna ukotvená plavidla – i když poslední z nich odletělo před třinácti lety. Řídící UI, Celedon, si ověřila program pro kosmickou navigaci a počkala požadovaných dvacet dva minut a sedm sekund.
Teď.
Kapičky deuteria vstříkly do mrazící komory, kde zmrzly a vzápětí byly obaleny tritiovým prachem. Prstenec injektorů pak vzniklé mikrokuličky vstřelil do hlavní komory. Jakmile se kulička dostala do středu komory, byla pohlcena dvacetiteslovou magnetickou lahví a pak krátce uzavřena v pouzdře z pevného pole, které bylo z jedné strany otevřené a mělo v sobě právě tolik škvír, aby umožňovalo přístup svazkům vysokointenzivních dávkových arzenidgaliových laserů. Lasery se zapnuly, zažehly fúzi, pak tento proces zopakovaly o setinu sekundy později a opakovaly jej dál. Vzniklá héliová plazma měla menší izotopovou kontaminaci než 0,00001, ale i tak byla nebezpečně destruktivní.
Z otevřeného boku skříně z pevného pole a vzápětí i ze spalovací komory z vrstveného keramokarbidu vyšlehl bílý oheň. Prořízl dříve využívané místnosti, proměnil stěny, podlahy, stropy, konferenční stolky a pohovky v plyn rozžhavený doběla a vytryskl do vzduchoprázdna. Když vyšlehl z okraje stanice, hořel červenooranžovou barvou. Do vesmíru se výbušně vyhrnul vzduch následovaný troskami. Změť přístaveb se odloupla, roztrhla se vedví a byla rotací stanice odmrštěna. Celedon si všiml požárních poplachů a systémů, které se aktivovaly a stejně rychle, jako kolabovaly, zase utichaly. A potom se stanice Celedon pomalu začala naklánět.
Vypnout.
Plamen zhasl. Stabilizační zážeh obvodového motoru 4 bude nutný za dvě hodiny, což poskytovalo golemům dostatek času, aby evakuovali posledních šedesát lidí, kteří ještě byli v jeho blízkosti. Celedon vnitřním zrakem pozoroval styčníky, jak se pouštějí nástěnných madel, když zrychlování ustalo. Ten pocit se jim vůbec nelíbil, ale o to rychleji je popoháněl k runsiblu A.
Celedon vytřídil jednu z mnoha zpráv, které obdržel, a odpověděl na Draesilův dotaz: „Čtyřicet sedm hodin.“ Muž roztrpčeně zavrtěl hlavou a pak také on následoval runsiblem skupinu styčnických dětí.
O dvě hodiny později UI spustila stabilizační zážeh. Stanice teď směřovala přímo k místu, kde po absolvování značně objízdné trasy najde svůj zamýšlený cíl. O čtyřicet pět hodin později, když na ní konečně nebyl žádný křehký organický život, Celedon zapnul hlavní fúzní motor a zbavil se přírůstků na povrchu stanice, jako by to byla stará kůže. Pak, po tříhodinovém zážehu následovaném vypnutím, UI znovu použila obvodové motory, aby upravila polohu stanice před dalším zážehem hlavního pohonu. Místo aby se k cílové hvězdě pohybovala dlouhou stáčející se oklikou, nabrala teď nejpřímější možný kurs při zohlednění její původní rychlosti. Dokončení cesty potrvá tři roky, ale to nebude odesilateli původního informačního paketu vadit. Jakmile totiž Celedon dá pokyn k plnému propojení s odesílacím runsiblem, čas tam, v budoucnosti, nebude vůbec změněný.
Tento úryvek neprošel jazykovými ani jinými korekturami a může se proto poněkud lišit od konečného textu.