Brož. 430 str., překlad J. Engliš, obálka 2D studio, cena 279 Kč,






ÚRYVEK Z KNIHY:



Tikání starožitných hodin v konferenční místnosti znělo až ohlušivě, když si dědičný president Lidové republiky Haven užasle prohlížel svou vojenskou radu. Ministr hospodářství se nejistě díval stranou, zato ministryně války a její uniformovaní podřízení se tvářili téměř vzdorně.
"Myslíte to vážně?" otázal se president Harris.
"Obávám se, že ano," řekl ministr Frankel nešťastně. Chvíli se probíral svými záznamníky a pak se přiměl pohlédnout presidentovi do očí. "Zbývající tři čtvrtiny tu extrapolaci potvrzují, Side." Vrhl po straně zachmuřený pohled na svou kolegyni z vojenského resortu. "Vězí to v rozpočtu flotily. Nemůžeme takhle zvyšovat počty lodí, aniž bychom..."
"Když je nebudeme zvyšovat," přerušila ho Elaine Dumarestová ostře, "spláčeme nad výdělkem. Jedeme na novotygrovi, pane presidente.
Přinejmenším na třetině obsazených planet dosud existují separatistické 'osvobozenecké' skupiny, a i kdyby neexistovaly, celé zahraničí po zuby zbrojí. Je jenom otázka času, kdy po nás někdo z nich skočí."
"Myslím, že přeháníte, Elaine," vmísil se do hovoru Ronald Bergren. Ministr zahraničních věcí si pohladil tenký knírek a zamračil se na ni. "Určitě zbrojí - to bych na jejich místě dělal také - ale nikdo z nich není dost silný na to, aby nás napadl."
"Možná ne právě teď," ozval se zachmuřeně admirál Parnell, "ale jestli budeme zaměstnaní někde jinde nebo jestli vypukne nějaké rozsáhlejší povstání, octnou se někteří z nich v pokušení zmocnit se části našeho prostoru překvapivým úderem. Proto potřebujeme více lodí. A při vší úctě k panu Frankelovi," dodal důstojník nepříliš uctivě, "to není rozpočet flotily, co rozbíjí bank. Je to zvyšování sociálních dávek. Musíme dát dávkářům jasně najevo, že každé koryto má své dno a že se musí přestat cpát na tak dlouho, než se zase postavíme na nohy. Kdybychom se mohli těch vyžírků zbavit aspoň na několik roků..."
"Geniální nápad," zavrčel Frankel. "Vždyť zvyšování dávek je to jediné, co drží masy na uzdě! Podporují války, aby si udržely životní standard, a když jim nedáme..."
"Tak už dost!" President Harris udeřil pěstí do stolu, a když zaraženě zmlkli, přejel je pohledem. Ještě chvíli počkal, pak se opřel a vzdychl.
"Tím, že budeme ukazovat jeden na druhého a vykřikovat, kdo že za to může, ničeho nedosáhneme," řekl už mírněji. "Přiznejme si to - DuQueseneův plán nepřinesl takové řešení, jaké jsme od něho očekávali."
"Nemohu s vámi souhlasit, pane presidente," odporovala Dumarestová.
"Základní myšlenka plánu je správná a mimoto nemáme v současné době na výběr. Jednoduše se nám nepodařilo vynaložit dost finančních prostředků."
"A vytvořit z nich přiměřený zisk," dodal Frankel temně. "Planetární ekonomiky se dají ždímat jen do určité meze, ale bez vyšších příjmů nedokážeme udržet naše výdaje na životní příděly a současně vybudovat dostatečně silné vojsko, abychom udrželi to, co už máme."
"Kolik máme času?" otázal se Harris.
"To nedokážu říci jistě. Trhliny mohu na chvíli provizorně papírově zalátat, snad dokonce udržet dojem dostatku, když na jednom místě uberu a na druhém přidám. Ale pokud se křivky výdajů radikálně nezmění nebo pokud nezískáme nový významný zdroj příjmů, žijeme na dluh budoucnosti a bude to jen čím dál tím horší." Nevesele se usmál. "Škoda, že většina soustav, které jsme dobyli, nebyla v lepší ekonomické situaci než my."
"Jste si jistá, že nemůžeme snížit výdaje loďstva, Elaine?"
"Nemůžeme, aniž bychom se vystavovali vážnému riziku, pane presidente.
Admirál Parnell má naprostou pravdu v tom, jak budou naši sousedé reagovat, pokud zakolísáme." Nyní bylo na ní, aby se chmurně usmála. "Řekla bych, že jsme je hodně naučili."
"Možná ano," ozval se Parnell, "ale na to existuje odpověď." Všechny oči se stočily k němu a on pokrčil rameny. "Vyřídit je hned teď. Když pak rozmístíme zbývající vojenské síly na hranicích, budeme se patrně moci omezit jen na výdaje nezbytné k udržení míru."
"Proboha, admirále!" odfrkl Bergren. "Nejdřív nám tu vykládáte, jak si ani neudržíme to, co máme, pokud nebudeme utrácet až do vyčerpání, a teď chcete odstartovat celou novou řadu válek? Zákruty vojenského mozku jsou nevyzpytatelné...!"
"Počkejte chvilku, Rone," zamumlal Harris. Naklonil hlavu k admirálovi.
"Můžete s tím uspět, Amosi?"
"Myslím, že ano," odvětil Parnell již opatrněji. "Problém spočívá v načasování." Dotkl se tlačítka a nad stolem zazářila holomapa. Nafouklá koule Lidové republiky zaplňovala její severovýchodní kvadrant a on ukázal na krupičku jantarových a červených hvězdných soustav na jihu a na západě. "Nejbližší mocnost složená z více soustav je Andermanské císařství," prohlásil. "Většina samostatných soustav jsou malé ryby; každou z nich smeteme jedním operačním svazem, navzdory jejich zbrojním programům. Nebezpečné jsou proto, že se mohou sjednotit, když jim poskytneme čas."
Harris zamyšleně přikývl, vztáhl ruku a dotkl se jednoho ze světelných korálků, který žhnul zlověstnou červení. "A Mantichora?" otázal se.
"To je žolík ve hře," souhlasil Parnell. "Jsou dost velcí na to, aby nám dali zabrat, pokud na to budou mít odvahu."
"Tak proč se jim nevyhneme, nebo proč si je aspoň nenecháme na konec?"
nadhodil Bergren. "Tamní politické strany se výrazně rozcházejí v názorech, na to, jak se k nám chovat - nemohli bychom si napřed vysbírat ostatní drobné?"
"Kdybychom to udělali, byli bychom na tom hůř než teď," namítl Frankel.
Dotkl se svého tlačítka a dvě třetiny jantarových světel na Parnellově mapě změnily barvu na nezdravou šedozelenou. "Všechny tyto soustavy jsou po hospodářské stránce stejně na dně jako my," řekl. "Ovládnout je by nás naopak stálo peníze, zatímco ty ostatní slibují sotva vyrovnanou bilanci.
Soustavy, které skutečně potřebujeme, leží dále na jihu, směrem k Erewhonskému uzlu, anebo ve Slezské konfederaci na západě."
"Proč se jich tedy nezmocníme přímo?" zeptal se Harris.
"Protože Erewhon je prakticky členem Svazu, pane presidente," odpověděla Dumarestová, "a kdybychom zamířili na jih, mohlo by to ve Svazu vzbudit dojem, že ohrožujeme jeho teritorium. To by podle všeho byl, ehm, špatný nápad." Hlavy kolem stolu přikyvovaly. Solární svaz se vyznačoval nejbohatší a nejmocnější ekonomikou ve známé oblasti galaxie, avšak jeho zahraniční a vojenská politika byly výsledkem tolika kompromisů, že v podstatě neexistovaly, a nikdo v této místnosti si nepřál rozčílit spícího obra natolik, aby si nějaké vyvinul.
"Takže na jih jít nemůžeme," pokračovala Dumarestová, "ale když půjdeme místo toho na západ, přivede nás to zpátky k Mantichoře."
"Proč?" otázal se Frankel. "Můžeme se přece zmocnit Slezska a vyhnout se přitom Mantichoře na sto světelných let - prostě to střihneme nad nimi a necháme je na pokoji."
"Ano?" zatvářil se Parnell vyzývavě. "A co mantichorská křižovatka červích děr? Stanice Bazilišek nám stojí přímo v cestě. Je téměř naší povinností ji obsadit, abychom si chránili křídlo, a i kdybychom to neudělali, Královskému mantichorskému námořnictvu neuniknou možné důsledky, sotva začneme rozšiřovat svůj prostor podél jejich severní hranice. Nebudou mít na vybranou nic jiného, než se nás pokusit zastavit."
"Nemohli bychom se s nimi dohodnout?" zeptal se Frankel Bergrena a ministr zahraničních věcí pokrčil rameny.
"Pokud jde o zahraniční politiku, Mantichorská liberální strana si nedokáže najít ani vlastní zadek. Pokrokáři jsou nejspíš mazanější, ale nejsou u kormidla; u moci jsou centristé a royalisté. Ti nás vůbec nemají v lásce a Alžběta III. nás nenávidí ještě víc než oni. I kdyby se liberálům a pokrokářům podařilo převzít vládu, koruna s námi nikdy vyjednávat nebude."
"Hm." Frankel se zatahal za spodní ret a pak vzdychl. "To je zlé, protože je tu ještě jeden bod. Jsme na tom dost špatně s devizami a tři čtvrtiny našeho zahraničního obchodu procházejí mantichorskou křižovatkou. Jestli ji pro nás uzavřou, prodlouží to přepravní dobu o několik měsíců... o výdajích nemluvě."
"O tom mi něco vykládejte," opáčil Parnell kysele. "Ta zatracená křižovatka představuje pro jejich námořnictvo hotovou dálnici přímo doprostřed Republiky přes vyústění u Trevorovy hvězdy."
"Ale kdybychom je vyřídili, ovládali bychom křižovatku my ," zamumlala Dumarestová. "Pomyslete jen, co by tohle znamenalo pro naši ekonomiku."
Frankel vzhlédl a oči mu zaplály nenadálou hrabivostí, neboť křižovatka přinášela Mantichorskému království hrubý soustavový produkt o velikosti sedmdesáti osmi procent produktu celé Sluneční soustavy. Harris si jeho výrazu všiml a nepatrně se ošklivě usmál.
"Dobrá, tak si to shrneme. Máme teď potíže a víme o tom. Musíme se dál rozšiřovat. Mantichora nám stojí v cestě a její anexe by naší ekonomice dala pořádnou injekci. Problém je, co s tím provedeme."
"Mantichora, nemantichora," řekl Parnell zamyšleně, "stejně se musíme vypořádat tady s těmi problémovými místy na jihozápadě." Mávl rukou k soustavám, které Frankel přebarvil na šedozeleno. "V každém případě by nás jejich obsazení přivedlo do výhodného postavení proti Mantichoře. Ale jestli dokážeme obsadit nejdřív Mantichoru, byl by chytré to udělat a s maličkostmi se vypořádat potom."
"Souhlasím," přikývl Harris. "Nějaké nápady, jak bychom to mohli udělat?"
"Dovolte mi poradit se se štábem, pane presidente. Ještě si nejsem jistý, ale když to vezmeme správně do ruky, může se křižovatka stát dvousečnou zbraní..." Admirálův hlas se nepřítomně vytratil a potom sebou jeho majitel trhl. "Dovolte mi poradit se se štábem," opakoval. "Hlavně s rozvědkou flotily. Mám nápad, ale potřebuji jej rozpracovat." Naklonil hlavu ke straně. "Tak či onak, mohu pro vás mít zprávu hotovou asi tak do měsíce. Bude to přijatelné?"
"Naprosto, admirále," ujistil ho Harris a odročil poradu.