Vítejte na Noční straně. Je to tajné srdce Londýna, které si bije svým vlastním rytmem, pumpuje životodárnou krev do žil ulic a uliček ukrytých ve věčné temnotě, kde se shromažďují tvorové noci a kam se slunce bojí posvítit. Je to místo, kam jdete, když chcete popustit uzdu temným stránkám své osobnosti a k čertu s případnými následky.
Historky z Noční strany obsahují deset makabrózních detektivních povídek vrhajících paprsek kalného světla do nejtemnějších zákoutí města, aby odhalily tajemství, která by nikdy neměla vyjít na povrch. Vydejte se na cestu s takovými smrtelně nebezpečnými obyvateli Noční strany, jako jsou Břitvák Eddie, Mrtvý chlapec a Larry Zapomění, kteří se tu setkávají s tvory a bytostmi ještě méně lidskými a nelidštějšími, než jsou oni. A nenechte si ujít ani dosud nikde nepublikovaný případ Johna Taylora, soukromého očka s talentem nacházet ztracené věci, v nemž se utká se sirem Francisem Varneyem, králem vampýrů.
Možná ve tmě skutečně není nic, čeho byste se museli bát, ale docela určitě byste se měli bát spousty věcí na Noční straně…
Brož., 288 str., obálka Jonathan Barkat, překlad Josef Hořejší, cena 259 Kč, vyšlo 2.4.2015




OBSAH:
Noční strana, pochopitelně
Larry! Larry! Co se stalo?
Ostrý šeptající hlas mne vytrhl ze zlého snu; myslím, že jsem v něm utíkal v dešti, prchal jsem před něčím příšerným. Narovnal jsem se na lůžku, rozhlédl jsem se kolem sebe a zjistil jsem, že nemám nejmenší tušení, kde jsem. Moje ložnice to rozhodně nebyla. Skrze štěrbiny zavřených žaluzií dovnitř pronikalo rudé a zelené světlo blikajících neonů, které vždy na kratičký okamžik ozařovalo špinavý a ponurý pokoj zařízený levným, ošklivým nábytkem. Kromě mne tam nikdo jiný nebyl, jenomže ta slova mi stále ještě zvonila v uších. Posadil jsem se na okraj postele a pokusil jsem se vybavit si ten sen, ale už se rozplýval. Byl jsem úplně oblečený a postel nebyla povlečená. Na nohou jsem měl boty. Neměl jsem sebemenší představu, kde bych mohl být.

Velký noční tah Břitváka Eddieho
Londýn má svá tajemství. Hluboko v srdci tohoto starodávného města jsou místa, kde bohové a netvoři kráčí veřejně, často ruku v ruce, a všechny zakázané znalosti a nepřirozené rozkoše světa jsou tu na prodej, když si můžete dovolit zaplatit za ně požadovanou cenu. Což může být vaše duše, nebo duše někoho jiného. Noční strana, daleko straší, než město, které ho obklopuje a ukrývá, a také mnohem nebezpečnější. A čeká na nás na všechny. Slunce tu nikdy nezasvitne a vždycky jsou tu tři hodiny po půlnoci, hodina vlka, kdy se rodí většina dětí a většina lidí umírá. Noční strana je strašné, zlé místo, ale to mne netrápí. Já jsem přišel odněkud, kde to je ještě horší.

Lucy v čase vánočním
Na svou první nikdy nezapomenete; tou mou byla Lucy.
Na Noční straně byl Štědrý večer a já jsem pil pelyňkovou brandy u Podivínů, v nejstarším baru na světě. Bylo tam natřískáno, vládla tam dobrá nálada, pod stropem visely ty nejlevnější papírové ozdoby, jaké se za peníze dají koupit a jak se blížila půlnoc, všichni se bavili tak, až to skoro bylo nesnesitelné. Přesto si všichni dávali dobrý pozor, aby se na mne příliš nemačkali, když jsem seděl na stoličce u baru a hrál si se svou sklenicí. Jsem Leo Morn a to je jméno, kterým můžete strašit lidi. Samozřejmě, moje Lucy se mě nikdy nebála, přestože jí všichni říkali, že jsem zlý hoch a že to špatně skončí. Lucy seděla na barové stoličce vedle mne a usmívala se, zatímco já jsem mluvil. Pití žádné neměla. Nikdy nepila.

Chuť na vraždu
Nikdy jsem nechtěl být detektiv. Ale nutnost zavolala a nikdo jiný z řady nevystoupil, a tak jsem dal svou duši do frcu za odznak, pistoli a službu, která nikdy nekončí.
Jmenuji se Sam Warren. Byl jsem první a dlouhou dobu i jediný Detektiv na Noční straně. Pracoval jsem pro Autority, ty šedé postavy bez tváří, kteří řídí Noční stranu, pokud ji vůbec někdo řídit může. Dokonce i na místě, kde neexistuje zločin, protože je tu všechno dovoleno, kde hřích a utrpení, smrt a zatracení jsou všední záležitosti… se pořád najdou takoví, co zajdou příliš daleko a je třeba proti nim tvrdě zakročit. A k tomu potřebujete Detektiva.

Rozdíl, na kterém po čertech záleží
Byly tři hodiny ráno a já jsem v nejstarším baru na světě zabíjel čas popíjením s mrtvolou. Mrtvý chlapec je můj starý přítel, i když je mu teprve sedmnáct. Těch sedmnáct je mu už třicet let, přesněji řečeno ode dne, kdy byl přepaden a zavražděn pro pár drobných. Uzavřel smlouvu, která mu umožnila vstát z mrtvých a svým vrahům se pomstít, ale nepřečetl si ten text na konci, co bývá obvykle psaný malinkými písmenky. Takže je teď uvězněn ve svém mrtvém těle a hledá, jak by se z toho dostal. Na chlapa v tak prekérní situaci je překvapivě dobrý společník.

Některé podfuky jsou hodně staré
Jmenuji se Harry Fabulous. Teď. Vždycky rád, že vás vidím, úsměv na tváři a na sobě šaty, které by vám vybílily konto. Jsem přítelem každého, kdo narychlo nějakého přítele potřebuje. Jsem ten pravý člověk pro všechny vaše farmaceutické potřeby. Dokážu opatřit cokoliv, po čem vaše srdéčko prahne, nebo vás alespoň skontaktuji s někým, kdo to dokáže. Za drobnou provizičku. Samozřejmě, mnohé z toho, co vám dodám, není tak docela to, co vám řeknu, ale mí klienti jsou většinou příliš hloupí nebo příliš zoufalí, než aby kolem toho tropili povyk. Protože, víte, já ve skutečnosti žádný dealer nejsem. Jsem podfukář a přechytračit vás je mé potěšení. Dokážu vás ožulit o vlastní nohy a vy na to přijdete až když se za mnou budete chtít rozběhnout. Jsem Harry Fabulous a vy nebudete mít o ničem ani tušení, dokud pro vás nebude příliš pozdě.

Duch věci
Veselý kripl je pijácký bar. Nepěstují tu klábosení a družení. Je to spíš místo, kam zamíříte, když vám svět zase jednou nakopal zadek, finančně jste na tom mizerně a váš žaludek by už nezvládl kvalitní pití, ani kdybyste na ně měli. Ve Veselém kriplovi je podlaha lepkavá, vzduch hustý tuctem druhů kouře a jediné, čím si tam můžete být jistí, jsou zvratky v koutech a pach krev a moči na záchodcích. Majitel nechává světla ztlumená částečně abyste neviděli, jak moc je to tam zlé, ale i protože tomu většina zákazníků dává přednost.

Hladové srdce
Pil jsem pelyňkovou brandy v nejstarším baru na světě, když dovnitř vešla femme fatale. Bar byl tichý, nebo alespoň tichý v mezích možnosti. Parta ghúlek na tahu se přiopila Matčinou zkázou a teď si stěžovaly na kvalitu občerstvení u baru. Chtěly se prostě jen bavit. Párek neandertálců do sebe nalil tolik chytrých drinků, že se nám prakticky vyvíjeli před očima. A čtyři emisaři z vnější temnoty hráli hrdlořezský bridge a podváděli jeden druhého jako o závod. Prostě normální den U Podivínů – dokud dovnitř nevešla ona.

Jak se cítíš?
Podíval jsem se na sebe v dlouhém zrcadle za barem a pohled mi oplatil Mrtvý chlapec. Vysoký a výrostkovsky hubený, na sobě dlouhý těžký purpurový kabát s černou růží v klopě, černé kožené kalhoty a boty z teletiny; kabát byl rozhalený, takže bylo vidět mrtvolně bledý hrudník s dírami po kulkách a jinými ránami, starými jizvami a pohmožděninami. Včetně dlouhé pitevní jizvy ve tvaru písmene Y. Stehy, záplaty, sekundové lepidlo a pruhy textilní lepící pásky držely všechno pohromadě. Všechno to završoval měkký klobouk s širokou krempou naražený přes černé kudrnaté vlasy. Bledá tvář, tmavé, horečně planoucí oči a bezbarvá ústa zkřivená do ponurého úsměvu.

Velká zvěř
Já jsem John Taylor, soukromý detektiv. Mám nadání nalézat věci. Nikdy jsem se nepovažoval za dobrého člověka. Svým klientům vždycky říkám předem, že všechno, co pro ně mohu skutečně nalézt, je pravda. Jak s ní pak budou žít už je na nich. Mohu vyřešit záhady, ukázat na vraha a občas také zachraňuji svět. Ale nedělám do rozvodů a nelátám rozpadlé vztahy. Znám svoje meze.

Tento úryvek neprošel jazykovými ani jinými korekturami a může se proto poněkud lišit od konečného textu.