Ve světě Warhammeru neexistuje obávanější rasa než temní elfové a nikdo z temných elfů není úskočnější a zrádnější než Malus Temná čepel.
Malus ošálený ohavným démonem Tz’arkanem má jediný rok na to, aby shromáždil pět artefaktů a donesl mu je, jinak bude jeho nesmrtelná duše ztracena. Po mnoha měsících strádání a dobrodružství zbývá Malusovi najít už jen ten poslední – Vaurogův amulet. Na útěku z Har Ganeth je zajat a odvezen do Naggarondu, kde mu Černokněžný král přikazuje vést obranu proti invazi Chaosu. Zatímco všude kolem zuří bitva, vrahové a zrádci sledují každý jeho krok. Jakou má Malus šanci najít amulet, natož se vrátit k Tz’arkanovi dřív, než vyprší jeho čas?
Brož., 296 str., obálka Clint Langley, překlad L. Malčíková, cena 289 Kč, vyšlo 24. 11. 2011.
Úryvek z románu:
Pustiny Chaosu, první týden zimy
Chladný vítr v nárazech přinášel sníh od jihovýchodu a trýznivě šeptal ve vrcholcích stromů. Urghal ztuhl na místě a posadil se v zasněženém podrostu na zadek. Nozdry mu zrudly, když ucítil svými smysly bestie kořist, a tenké rty odhalily v divokém hladovém úšklebku zuby.
Urghal otočil rohatou hlavou doleva a doprava, aby zkontroloval své dva druhy při lovu, Aghara a Shuka, kteří se rozdělili a také vklouzli do úkrytu. Hustý horský les byl až na vyjící vítr smrtelně tichý. Dlouhé chlupaté uši bestie se neklidně pohybovaly, jak se snažil zachytit známky pohybu níž na svahu. Na širokých ramenou se mu nadouvaly těžké svaly, takže spirálovité tmavé tetování se v silné kůži pohybovalo a svíjelo v zneklidňujících obrazcích. Dýchal pomalu a zhluboka. Prsty zakončené drápy svíraly sukovitý primitivní kyj uložený v širokých dlaních. Co se stádo připlížilo k rozeklané hoře a žádalo své bývalé území zpět, lov nestál za nic. Brzy začne nový pán stáda vybírat ty nejslabší a pomalé a zabije je jako potravu. Urghal netoužil stát se jedním z nich.
V temném lese se rozhostilo ticho přerušované jen bzučením much kroužících kolem otevřených ran na kostnatém čenichu bestie. Pak se nečekaně ozvalo šustění a chrastění v ostružiní a kapradí a Urghal zaslechl dunění kopyt dusajících po hlinité půdě.
Bestie pozorně naslouchala zvukům stáda jelenů běžícího do svahu přímo k ní. Zpanikařená zvířata snažila prorazit si podrostem cestu a kopýtky při tom lámala kapradiny a keře. Urghal je už cítil, bylo jich možná skoro tucet, jejich pach strachu ho pálil v nozdrách. Přejel si silným černým jazykem přes špičaté zuby a zatoužil po horké slané krvi. Dvacet yardů. Deset. Urghal zahlédl pohupující se větve. Stádo se blížilo. Zaslechl tiché zvuky svých druhů připravujících se k útoku. Svaly se mu napjaly jako pružiny, když se stádo přes něj přehnalo jako vlna.
Z podrostu nalevo od Urghala vyrazila laň a hbitě zahnula kolem kmene tmavého dubu, takže z ní byla vidět jen rozmazaná šmouha. Bestie zahlédla velké vyděšené oči. Vyskočila z podřepu a švihla těžkým kyjem. Ztvrdlé dubové dřevo narazilo lani do boku, roztříštilo jí žebra a s jasným prasknutím přerazilo páteř. Laň v agónii zakvílela a padla okamžitě k zemi.
Vzduch rozechvělo vytí a hladový řev. Aghar a Shuk se přidali ke krveprolévání, bodali do skákajících těl dýkou a sekali drápy. Urghal ucítil ve vzduchu trpkou krev a vítězoslavně se rozesmál, když z porostu napravo od něj vyskočil mohutný jelen. Jelen uviděl bestii v tutéž chvíli – pohlcený hrůzou pohodil parohatou hlavou a pokusil se uskočit. Jenže Urghal už máchl zakrváceným kyjem, přerazil jelenovi lesklé parohy a roztříštil lebku. Jelen ztěžka dopadl do sněhu a ještě křečovitě zaškubal nohama. Urghal upustil kyj a skočil na jelena, kterému začal rvát zuby teplé hrdlo. Hltal maso zvířete, které se ve smrtelné agonii ještě třáslo, rval z něj kusy a hltal je celé ve snaze utišit strašlivý hlad.
Urghalovi trvalo hodnou chvíli, než si uvědomil, jak moc les ztichl. Teprve když trochu ukojil svůj ochromující hlad, začal přemítat, co vyplašilo jeleny, kteří se jinak pohybují v lese opatrně a nenápadně.
Bestie zvedla zakrvácený čenich, olízla si nozdry dočista a znovu zavětřila v nehybném vzduchu. Vítr zesílil a utichl; přes pach krve a vyhřezlých vnitřností slabě ucítil ještě něco jiného, trpkého, z čeho ho v hrbolaté páteři zamrazilo. Jeho společníci se cpali dál a nevšímali si ničeho, kromě kouřící hostiny před sebou.
Urghalovi sevřela hrdlo předtucha strachu. Vycenil zakrvácené zuby a horečnatě se začal rozhlížet po svém kyji. Uviděl jej ležet na zakrváceném sněhu o pár kroků dál. Skočil po zbrani a varovně vyštěkl na svého druha ze stáda, jenže to už se vzduch rozechvěl hromovým řevem a ze stínu pod stromy se na ně vrhlo cosi velkého.
Ten tvor byl obrovský. Zem se zachvěla, když dvěma nohama se silnými drápy dopadl mezi překvapené bestie. Od čenichu po ocas byl dlouhý skoro třicet stop, takže mýtinku, kde lovci chtěli nahnat svou kořist, téměř zaplnil. Měl tmavě zelenou šupinatou kůži jako drak a svalnaté boky plné jizev ze stovek vražedných bojů. Dlouhé vyhublé přední nohy pevně tiskl k úzkému hrudníku; svalnatý dlouhý ocas vyvažoval rovnováhu při skocích, když popadl do silných ještěrovitých čelistí dva mrtvé jeleny a na několik polknutí je s křupáním zhltal. Mezi zuby jako nože mu skapávala krev spolu s provazci slin. Oči barvy prolité krve se koulely hluboko v kostnatých důlcích, jak zvíře pátralo po další kořisti. Znovu vyrazilo bleskově jako had, vyhodilo tělo laně do vzduchu a spolklo je vcelku.
Z mýtiny se ozvaly vyděšené výkřiky. Lovci začali před tím náhlým útokem vrávoravě ustupovat. Urghal popadl kyj a vztekle zavrčel. Hlad se v něm svářil se strachem, když sledoval, jak se nestvůra živí jejich úlovkem. Když se vrhla na další zvíře, Urghal si uvědomil, že tří bestií kolem sebe si vůbec nevšímá. Dlouhý silný ocas mu teď zplihle visel a částečně ležel na zemi, maso na kostnaté hlavě bylo seschlé a kůže napnutá jako starý pergamen. Urghal si všiml žeber ostře vyčnívajících na bocích. Je vyhladovělý, uvědomila si bestie. Tento druh šílenství chápal až příliš dobře.
Bestie si všimla prázdného omšelého sedla připoutaného na zádech netvora hned za svažujícími se rameny. Zespodu byly připevněné otrhané sedlové brašny, skvrnité a ztvrdlé neustálým používáním a nedbalou péčí. Na kožnatých tvářích tvora se leskly stříbrné kroužky, odkud vedly otěže. Pak Urghal uviděl dlouhý meč s černým jílcem připnutý po straně sedla a pochopil, že jezdec je už určitě dávno mrtvý.
Urghal vycenil zčernalé zuby a vyštěkl na své druhy rozkaz. Ta nestvůra je slabá a pološílená hlady, řekl. Mohou jí vyskočit na záda a zabít ji, zatímco bude žrát. Její ostře páchnoucí maso je uživí celé týdny. Aghar a Shuk ho vyslechli a propadlá břicha jim poskytla odvahu, kterou by jindy neměli. Pevně sevřeli zbraně a obklíčili nestvůru. Aghar se připlížil zprava a zvedl dýku k hlubokému bodnutí do krku. Shuk se připlazil ke kořenu ocasu a byl připraven vrhnout se na ocas a zatížit jej, čímž by zvířeti ztížil pohyb. Urghal se proplížil nalevo blízko sedla. Skočí a vytasí černý meč, který vrazí zezadu zvířeti do krku. Netvor bude mrtvý dřív, než mu dojde, že je v nebezpečí.
Urghal se jízlivě ušklíbl a obrátil se na Shuka – a až příliš pozdě uviděl tmavý stín, který vyskočil z hlubin lesa a s děsivým zaječením dopadl na záda bestie. Urghal při dopadu útočníka na Shukův holý trup uslyšel zachřestění kovu a uviděl dvě bledé ruce, které objaly širokou hruď bestie a zabořily do zjizvené kůže a tvrdých svalů nehty podobné drápům. Shuk zařval hrůzou a bolestí, pohodil rohatou hlavou a sáhl přes rameno, aby se pokusil útočníkovi vytrhnout, jenže bledý útočník se držel své oběti jako klíště a tiskl se jí těsně k zádům.
Urghal zahlédl bledý hubený obličej rámovaný rozpuštěnými zacuchanými černými vlasy. Útočník se vrhl Shukovi na krk. Oči černé jako propast upřel na Urghala. Namodralé rty odhalily dokonale bílé zuby a postava rozervala bestii svalnaté hrdlo. Z Shukových rtů vytryskla krev. Snažil se zastavit fontánu krve stříkající z rozšklebené rány na krku. Urghal sledoval černookého netvora, jak do zející rány zabořil obličej a rval cáry masa jako vydrážděná krysa.
Umírající bestie padla na kolena a dusila se vlastní krví. Urghal sevřel kyj v ruce a vyzývavě zařval – a v tu chvíli se šupinatý netvor vedle něj otočil a vrhl se na Aghara. Při tom švihl svalnatým ocasem opačným směrem a udeřil Urghala do hrudi. Pod tím úderem žebra praskla jako suché větvičky – Urghala to odmrštilo na druhý konec mýtiny, kde tvrdě narazil do kmene dubu. Bestie omráčená dvěma ranami se svalila na bok a cítila, jak jí zlomená žebra v hrudníku o sebe skřípou.
Dech mu vlhce chrčel v hrdle. Zahlédl, jak se Aghar řítí na útočníka v černé zbroji. Lovec zařval zabijáckým vztekem a štíhlá postava odpověděla bestiálním zavrčením. Válečník ve zbroji a s otevřenými zakrvácenými ústy znepokojivě rychle vyskočil na nohy a střetl se čelně s řítící se bestií.
Aghar byl o hlavu a ramena vyšší než jeho protivník a o polovinu širší. Urghal očekával, že válečníka smete, ale místo toho se ti dva srazili s třeskem oceli a zaduněním těl. Bledá ruka se vymrštila a popadla bestii za hrdlo. Oba spolu po několik úderů srdce zápasili. Bylo slyšet jen divoké vrčení a hrdelní bručení – Urghal nepoznal, z kterého hrdla ty strašné zvuky pocházejí. Pak se Agharovi povedlo osvobodit si ruku s dýkou a bodal do té postavy ve zbroji znovu a znovu, údery zvonily o hrudní pancíř a chrániče ramen mnohem menšího protivníka.
Ozval se zdušený těžký náraz a zapraskání drcených kostí, až se Aghar při té ráně otřásl. Bestie se zlomila, dusila se v agónii z rozdrcené hrudní kosti. Černooký útočník popadl Aghara za zakroucené rohy a škubnul mu hlavou tak prudce, že mu zlomil vaz.
Urghal ucítil chladný pohled zabijáka na sobě. S bolestným zabručením se pokusil zvednout na kolena. Noha krytá zbrojí ho bez varování kopla do ramene a smetla ho zpátky na zem. Bledý válečník překonal těch dvacet kroků mezi nimi rychle jako blesk. Bestie vzdorně zabručela a jednou rukou pozvedla kyj – ale když se podívala válečníkovi do tváře, jí z ochablé ruky zbraň zase vypadla.
Nezměrné hlubiny černých očí bez panenky pozorovaly Urghala s bezduchým hladem Propasti. Válečník měl ústa a ostrou bradu potřísněné sraženou krví, která postříkala i pozlacenou zdobenou plátovou zbroj. Rudé pramínky vtekly do rýh a důlků tří zlatých lebek na nepřítelově hrudním plátu a na silný rudozlatý nákřčník, který obepínal jeho šlachovitý krk. Nad okrajem nákrčníku z leštěného zlata trčela rukojeť Agharovy dýky. Čepel vězela válečníkovi v hrdle a hrot vyčníval těsně pod pravým uchem.
Urghal sledoval, jak válečník sáhl zakrvácenou rukou a pomalu dýku vytáhl. Z ošklivé rány vytekl tenký pramínek husté černé kapaliny. Pod kůží na krku se válečníkovi vlnily a pulzovaly černé žíly jako červi, stejné se mu táhly se i po hřbetech rukou.
Válečník nechal dýku pomalu vypadnout ze zakrvácených prstů. Přistála těsně vedle Urghalovy hlavy, ale bestie se po ní ani nepokusila sáhnout. Černooký válečník se strašným šklebem otevřel ústa a vydal z nich zvuk, který nemohl vyjít z hrdla žádného živého tvora a mysl vyděšené bestie se roztříštila úplně.
Od černých korun stromů se odrazil jen Urghalův výkřik hrůzy, když po něm zabiják sáhl rukama podobnýma dravčím spárům.
Tento úryvek neprošel jazykovými ani jinými korekturami a může se proto poněkud lišit od konečného textu.