Psst!
Pro všechno na světě, vyslechni mě, prosím! Můžeš mě slyšet? Ve své hlavě, myslím. Zatímco čteš tuto knihu, slyšíš v hlavě slova? Slyšíš můj hlas? Víš, nemám ještě skoro žádnou praxi a tohle zaklínadlo dělám prvně. Nerozhlížej se, já jsem v té knize. Vězeň jejich stránek, dalo by se říct. Samozřejmě jsem současně i někde jinde. Žiji v Avalonu. Jmenuji se Cody a učím se u čaroděje. U čaroděje, který se jmenuje Merlin.
Vlastně se jmenoval Merlin. Teď je mrtvý. Ne, nesměj se - vždyť je to smutné. Velice smutné.
Celá říše truchlí. No, rozhodně mnozí. Říká se, že spadl ze stromu, když se ládoval jablky. Umřel na místě, přesně na své devětadevadesáté narozeniny. Jeho tělo zmizelo v obláčku kouře - byl zkrátka čaroděj až do posledního okamžiku. Jediné, co pod stromem našli, byla kostička švestkového želé. Smutné, opravdu smutné.
Takže král Artuš pověřil navázáním kontaktu s tebou mne.
"U nejsvětější brady svatého Štěpána," řekl jak to má ve zvyku, "budeš to muset dokázat, Cody. Pipa teď potřebujeme víc než kdykoliv v minulosti," dodal, "a jelikož Merlin už nežije, nikdo jiný než ty síťové zaklínadlo udělat nedokáže."
Tak to tedy bylo. A tak se to má s tebou. Ne že by mi bylo úplně jasné, co přesně mám dělat. Ale času není nazbyt, takže bychom si raději měli pospíšit. Legie mrtvých už pochoduje na Avalon.

V uších se ti ozve podivný zvuk ne nepodobný bzučení roje včel hrajících na tamburíny a pikoly. Stěny místnosti, ve které sedíš, se začnou vlnit a pak se rozplynou úplně. Podlaha se vzedme jako příboj. Vysoké budovy, jež vidíš z okna, se mění v hromady ruin. Nad hlavou ti burácí hromy. Zmocní se tě pocit, že jsi najednou oslepl, ohluchl, oněměl a ještě se ti točí hlava, což není nejlepší způsob jak začít dobrodružství. Do levého ucha ti někdo mumlá:
--Přál by sis být uvařen zaživa v horkém oleji nebo upečen na rožni?--
--Chtěl bys zemřít hladem nebo bys raději raději vykrvácel?--
--Volíš sociální demokrady nebo občanskou demokracii?--
Ke tvému naprostému zděšení se ti tělo začne rozpouštět jako by bylo z vosku. Odpadávají ti ruce, nohy, uši a jiné kousky tvé milované anatomie a rozpleskávají se na podlaze. Vesmír se s tebou točí a ty se propadáš do temnoty bezvědomí...
Ožiješ znovu na jiném místě a v jiném čase (a také v naprosto jiném těle: je silnější, i když nejspíš nevypadá tak hezky jako to, které jsi opustil). Kolem sebe máš interiér jednoho z Merlinových obydlí. Před tebou stojí světlovlasá, asi třináctiletá dívka a rozpačitě si pohrává s křišťálovou koulí.
"Kdo jsi?" zeptáš se bez okolků protože už cítíš, jak ti v žilách začíná kolovat dobrodružná krev.
"Cody," odpoví dívka hlasem Cody. "Copak jsem ti to neříkala? Teď si posbírej svých pět švestek a pojď. Musíme odsud vypadnout. Jsi pro ně hotový magnet, víš?"
"Pro koho jsem magnet?" nechápeš. "Nebo pro co?"
"Pro ně!" prohlásí Cody zlověstně. Pak ti do ruky vrazí krátký meč ve zdobené pochvě. "Vezmi si to - budeš to potřebovat."
"Komu říkáš 'to'?" postěžuje si Excalibur Junior (krátce EJ), tvůj světoznámý mluvící meč.
Dívka jej ignoruje. "Prosím tě, hoď sebou!" zvolá zoufale. "Mohou tady být každým okamžikem. Vyber si vybavení a půjdeme!"