Démon se zhmotnil v obláčku odporně páchnoucího dýmu. Nad jeho přikrčenou postavou se vzpínaly pokroucené a zčernalé větve Temného lesa jako by ho chtěly chránit. Velemág stál před démonem vzpřímený a hrdý, jeho smolně černý plášť zlověstně povlával ve večerním vánku a stříbrem výšívané hvězdy a měsíce na něm se třpytily v jevištním osvětlení. Čaroděj majestátně pokynul a náhle se mu v pravici objevil meč. Kolem démona vybuchla barevná světla. Čaroděj o krok ustoupil - meč už v ruce neměl. Vypjal se do plné výšky a pozvedl ruce; pak začal hlubokým, znělým hlasem odříkat slova zaklínadla. Shromážděný dav to vše pozoroval v ohromeném tichu. Náhle zašuměl úžasem: kolem Velemágových zvednutých paží vyšlehly jazyky jasného modrobílého ohně. Plameny tancovaly a praskaly v poryvech větru aniž přitom čaroděje popálily. Jeho hlas zesílil v panovité hřímání, pak udělal rukama prudké gesto a démon vzplál jako vích slámy. Zatímco se zmítal a řval bolestí, dav šílel nadšením. Velemág se otočil, chladně se usmál na svoje publikum a to okamžitě utichlo.
"A tak jsem zapudil démony z Temného lesa a ukončil jsem dlouhou noc, jež ovládla Lesní království. V té daleké zemi jsem bojoval bok po boku se vznešeným králem Janem a jeho hrdinnými syny, Haraldem a Rupertem, a společně jsme připravili síly temnoty o vítězství." Velemág spustil ruce a modrobílé plameny zapraskaly a zhasly. "Dlouhá noc skončila, hordy démonů byly rozprášeny a zničeny, a Lesní království bylo zachráněno. Osud se našim prostřednictvím naplnil, neboť cožpak není psáno, že zlo nikdy nemůže zvítězit nad dobrem a temnota nakonec musí ustoupit světlu?"
Hlasitě tleskl. Jevištní osvětlení na okamžik vzplálo v plné kráse a rozptýlilo houstnoucí šero soumraku. Pak opět pohaslo a čaroděj si založil ruce na prsou. Černý plášť jej zahalil jako velká blanitá křídla. V kostnatém obličeji měl strohý, vyzývavý výraz a jeho studené šedé oči bez hnutí hleděly na obecenstvo. "A to, přátelé, je pravdivý příběh o velkém a skvělém Velemágovi a jeho podílu na zničení Temného lesa. Příběh o odvaze a intrikách, o cti a zradě a o nevyhnutelném vítězství dobra nad zlem. Mí vzácní přátelé... představení skončilo."
Uklonil se a energicky pokynul levou rukou. Všechno na okamžik zahalil hustý dým, který jako by se zhmotnil z ničeho, a když se rozptýlil, herec stál na hrubém prkenném pódiu oblečený v obyčejných prostých šatech. Postoupil o krok vpřed a hluboce se uklonil, a diváci mu začali tleskat tak zuřivě, až je z toho rozbolely ruce. Velký Jordan se usmíval a klaněl se na všechny strany, ale lidé se už rozcházeli a nikdo nepřistoupil blíž, aby do připravené misky hodil minci.
Jordan počkal, až odešel poslední divák, pak se posadil na okraj jeviště a začal si kouskem špinavého hadru stírat líčidlo z tváře. Bez pečlivě nanesených stínů a lesků vypadal jeho obličej mladší, plnější a ani zdaleka ne tak výhrůžný. Teď, když se ovzduší tajemna a moci, které ho obklopovalo na jevišti, vytratilo, mu ramena znaveně poklesla pod tíhou každodenních starostí. Meč, který používal ve hře, jej nemilosrdně tlačil do žeber, a Jordan jej vytáhl z pochvy ukryté pod šaty. Takhle zblízka byl otlučený, zubatý a nevypadal nijak impozantně. Byl to jen obyčejný meč, který byl svého času hodně a často používán. Jordan zívl a protáhl se, a pak se náhle zachvěl. Jak se léto pomalu měnilo v podzim, noc přicházela dřív a vítr, který se zvedal se soumrakem, začínal zábst. Podíval se na doutnajícího démona, ale hrubě vyřezaná loutka už dohořívala. Bude ho muset ještě hodně vylepšit. Z dálky vypadal docela dobře, ale pružina, která jej vztyčovala, už začínala rezavět. V tomto týdnu už to bylo potřetí, co mu to narušilo načasování. Kdyby se zpozdil ještě o okamžik, začal by ten zatracený ohňostroj dřív, než by se démon objevil. Jordan si povzdechl. Pružina nebyla to jediné, co stárlo. Vystupovat každý večer v jiném zapadákově ho už začínalo unavovat. V sedmadvaceti nebyl samozřejmě žádný stařec, ale už zkrátka neměl síly žít dál na mizerném jídle, trávit celé dny na cestě a nikdy se pořádně nevyspat.
Vstal, připnul si pochvu s mečem k opasku a beze spěchu přistoupil k misce na almužnu. Na okamžik se opájel nadějí, ale když se pak podíval dovnitř, bylo to ještě horší, než čekal. Asi tucet malých měděných mincí sotva zakrývalo dno. Jordan si mince nasypal do měšce a zachmuřeně ho potěžkal. Bannerwick byla sice jen malá mlýnská osada hluboko v zpustošených Severních zemích, ale stejně čekal větší výtěžek. Jestli se to brzy neobrátí k lepšímu, bude se muset vrátit ke kartám a kapsářství, jinak umře hlady. Takhle špatně na tom nebyl od doby, kdy jako dítě začal hrát. Možná ho opouštěl talent. Nebo se jeho představení už okoukalo; koneckonců, válka s démony skončila před sedmi lety. Jordan potřásl hlavou a pak si měšec přivázal k opasku. Nebylo to jím ani jeho hrou; pravda byla taková, že redhartské království zažívalo zlé časy. Peněz bylo málo a potulní herci se stávali luxusem, který si mohl dovolit jen málokdo.
Redhart v tom směru samozřejmě nebyl výjimkou. Jordan strávil většinu svého profesionálního života v Hillsdownu. Tam zažil dobré časy. Nikdy by si nepomyslel, že jednou bude muset opustit svou rodnou zemi proto, že si tam dost nevydělá. Třikrát vystupoval před samotným vévodou a jeho dvorem. Právě ti ho pojmenovali Velký Jordan. Hodně cestoval a zavítal i ke dvoru Lesního království, i když to bylo ještě před válkou s démony. Od té doby se tam nevrátil. Démoni byli poraženi, ale zdaleka ne tak jednoduše a snadno, jak by se zdálo z jeho hry o Velemágovi. Válka zničila Les i většinu zemí kolem. Království se pomalu zotavovalo, ale říkalo se, že než se obchod znovu obnoví, uplyne celá generace a možná i více. Hillsdown, Lesní království a Redhart se zatím snažily držet hlavy nad vodou a neměly nazbyt času ani peněz pro velké herce, kteří se kdysi nesmazatelně zapisovali do srdcí všech, jenž shlédli jejich představení.
Jordan se zamračil a v duchu se snažil spočítat, jestli má dost peněz, aby nakoupil nějaké jídlo a pak se opil - a když ne, co z těch dvou věcí teď pro něj bylo důležitější. Byly to žalostně snadné počty a nijak ho nepotěšily. Bude muset koupit jídlo. Bannerwick ležel daleko od všeho uprostřed redhartských vřesovišť a od dalšího městečka ho dělily dva nebo tři dny putování. Cestou mohl samozřejmě ulovit nějakého toho tetřívka, ale místní markrabě zastával velice zásadový postoj vůči pytlákům. Když se to vzalo kolem a kolem, s jednou rukou by se mu hrálo špatně... Ne, nakoupí jídlo. Jordan se rozhlédl po nízkých domcích nahloučených kolem hlavní brannerwickské ulice. Jak mohl klesnout tak hluboko?
Kamenné a hrázděné domky se tlačily na sebe spíš kvůli vzájemné opoře, než z nedostatku místa. Na jejich hrubé, špinavé stěny, byl stejně deprimující pohled, jako na tváře jejich majitelů. Z úzkých komínů unaveně stoupal kouř a řezavý vítr z vřesovišť dorážel na šedé břidlicové střechy. Poslední paprsky slunce už pohasly a hlavní ulice byla prázdná. Místní se probouzeli s rozbřeskem a spát chodili se slepicemi. Dnes se zdrželi déle jen kvůli Jordanovu vystoupení. Nejspíš by se měl cítit poctěn. Koneckonců, nebyli špatné publikum. Smáli se a jásali na správných místech a když vytvářel iluze magické moci, hlasitě vzdychali úžasem. Jordan vždycky věřil, že publikum má za svoje peníze dostat jen to nejlepší. Jistě, byly doby - a ne tak dávno - kdy do představení vkládal skutečnou magii, ale to už si nemohl dovolit. Najmout si čaroděje bylo nad jeho možnosti a z kouzel, kterými disponoval sám, se většina už vyčerpala.
Přesto nebylo pochyb o tom, že byl dnes večer ve skvělé formě. Ano, časy byly zlé, ale on byl pořád Velký Jordan a Velemág byla jedna z jeho nejlepších rolí. Na svůj repertoár byl právem hrdý. Svého času hrál všechny slavné osobnosti počínaje bájným králem Eduardem, který miloval střašlivou Noční čarodějnici, přes hrdinného vévodu Hillsdownu Starlighta, až po smutnou a tragickou postavu pasačky ovcí, staré Molly Metcalfové.
Všestrannost byla Jordanovou silnou stránkou. Hrál před panstvem, před měšťany i vesničany, a jednou dokonce i jakémusi zjízvenému muži, který o sobě prohlašoval, že je princ ve vyhnanství - i když odmítal říct, odkud. Jordán se při vzpomínce na tu dobu usmál. Tehdy mu v misce zvonily stříbrňáky, zlaťáky a někdy dokonce i drahokamy. V uších mu zněl jásot a potlesk plného hlediště, stejně jako prosby o další a další přídavky. Jenomže to už je pryč. Časy se změnily, jiní jsou teď slavní a na něj se zapomnělo, takže se musí snažit vydělat si na živobytí kde to jde. Povzdechl si. Velký Jordan předvádí svoje mistrovství hrstce vyjevených vesničanů za pár měďáků. Na světě není žádná spravedlnost. Alespoň ne taková, která by byla k žití.
Pomalu se narovnal a potřásl hlavou. Na to, aby tu seděl a vzpomínal už bylo příliš chladno. Hodil přikrývku na doutnajícího démona, aby udusil poslední plameny, a jal se uklízet všechny svoje rekvizity a kulisy do vozu. Posbíral jevištní světla a pečlivě je dvakrát přepočítal, aby se ujistil, že žádné nezmizelo spolu s nějakým nenechavým divákem. Pak uložil lucerny a svítilny na místo a vrátil se na jeviště. Mělo se dát snadno rozložit na jednotlivé díly, ale Jordan s ním musel svést krutý boj. Na jeho konci byl rudý v obličeji a námahou lapal po dechu. Když uložil poslední kus na vůz, zamračil se. Měl by jeviště vylepšit, aby si ušetřil potíže při rozebírání, ale se dřevem pracoval nerad. Ať si dával pozor sebevíc, pokaždé skončil s třískou v palci. Zatímco sešněrovával plachtu vozu, jeho rozmrzelost ještě vzrostla. Tohle by správně vůbec neměl dělat. Byl herec, ne tesař.