"Máme tu problém, skippere."
"Co se děje, Chris?" Kapitán Harold Sukowski, velitel nákladní lodě Bonaventura, patřící Přepravní společnosti Hauptman, na napjaté hlášení prvního důstojníka rychle zvedl hlavu, protože ve Slezské konfederaci problémy rády bez velké výstrahy končívaly katastrofou. Bylo tomu tak sice odjakživa, jenže za poslední rok se situace ještě zhoršila a kapitán nyní cítil, jak se pohledy ostatních členů posádky můstku zastavily na něm. I jemu začalo srdce tepat hlasitěji a rychleji. Skutečnost, že se dostali bez problémů tak blízko k cíli cesty, celé to nečekané, adrenalinem prosycené napětí jen zesilovala. Bonaventura přešla do normálního prostoru sotva před deseti minutami a stálice soustavy Telmach, hvězda třídy G0, se nacházela jen dvaadvacet světelných minut před lodí. Jenže to představovalo také dvaadvacet minut časového rozdílu při komunikaci a svazek plavidel Slezského námořnictva, dislokovaný v Telmachu, byl k smíchu. Ostatně, celé námořnictvo Konfederace bylo k smíchu, a i kdyby Sukowski dokázal kontaktovat velitele svazku, bylo prakticky jisté, že žádná loď není v takové pozici, aby mohla zasáhnout.
"Někdo se k nám rychle blíží zezadu, skippere." Komandér Hurlmanová ani nevzhlédla od svého displeje. "Zdá se, že je docela malý - možná sedmdesát, osmdesát kilotun - ale má kompenzátor vojenské třídy. Je za námi osmnáct celých tři desetiny světelné sekundy, ale letí o dva tisíce kilometrů za sekundu rychleji než my a sviští si to zhruba na pět set g."
Kapitán zachmuřeně přikývl. Harold Sukowski získal diplom kapitána civilní přepravy před více než třiceti standardními roky. Byl také komandérem Královského mantichorského námořnictva v záloze a nepotřeboval, aby mu Chris líčila situaci polopaticky. Bonaventura o tonáži šest miliónů tun a s gravitory a kompenzátory setrvačnosti obchodní třídy se před jakoukoliv válečnou lodí nacházela v postavení sedící kachny. Její maximální možné zrychlení činilo sotva 201 g Źa stínění před částicemi, taktéž obchodní třídy, omezovalo její nejvyšší rychlost na pouhých 0,7 c . Pokud měl pronásledovatel protičásticové štíty vojenské třídy, odpovídající jeho pohonu, mohl nejenom předstihnout Bonaventuru zrychlením, ale také udržovat ustálenou rychlost osmdesáti procent rychlosti světla.
Což samozřejmě znamenalo, že mu Sukowski nemůže nijak uletět.
"Kolik času do dostižení?" zeptal se.
"Odhaduju to zhruba na dvaadvacet a půl minuty do nulového odstupu, a to i při maximálním zrychlení," prohlásila Hurlmanová bezvýrazně. "Poletíme zhruba dvanáct tisíc sedm set kilometrů za sekundu, ovšem on skoro devatenáct tisíc. Nesetřeseme ho, ať je to kdo chce."
Sukowski úsečně přikývl. Chris Hurlmanová nedosahovala ani poloviny jeho věku, ale stejně jako on měla menší podíl na vlastnictví Bonaventury. Původně byla na téhle nákladní lodi čtvrtým důstojníkem, a i když to Sukowski nikdy nepřiznal nahlas, on i jeho žena na ni do značné míry pohlíželi jako na dceru, kterou jim osud nedopřál. V hloubi duše vždycky doufal, že se Chris jednou dá dohromady s jeho druhým synem. I když snad byla na svou funkci mladá, uměla se ve své práci otáčet a její odhad situace dokonale souhlasil s tím jeho.
Odhad ovšem počítal s taktikou dostižení v nejkratší možné době a tu tenhle bubák nepoužije. Téměř určitě začne zpomalovat, jakmile si bude jistý, že mu Bonaventura nemůže uklouznout, aby přizpůsobil svou rychlost kořisti. To ovšem na osudu Sukowského lodě nic nezmění. Jenom to oddálí nevyhnutelné... nepatrně.
Zoufale se snažil vymyslet nějaký způsob, jakýkoliv způsob, jak svou loď zachránit, ale žádný neexistoval. Při zběžném pohledu by se zdálo, že se pirátství jako systematická živnost nemůže vyplácet. I ta největší nákladní loď je v měřítku mezihvězdného prostoru pouhým smítkem, jenže lodě, které cestovaly mezi hvězdami, se stejně jako dávná oceánská plavidla na Staré Zemi držely předvídatelných tras. Musely, protože gravitační vlny, jež se proplétaly hyperprostorem, diktovaly tyto trasy stejně, jako převládající větry Staré Země diktovaly trasy plnoplachetníkům. Žádný pirát sice nedokázal přesně předpovědět místo, kde určitý hvězdolet provede alfa přechod zpátky do normálního prostoru, ale znal přibližně prostor, ve kterém to provedou všechny lodě. Když číhal dost dlouho, nějaký nešťastník mu nakonec sám vplachtil do drápů a tentokrát byla řada na Sukowském.
Kapitán v duchu šťavnatě klel. Kdyby Slezské námořnictvo stálo za víc než za pšouk ve skafandru, nezáleželo by na tom. Dva nebo tři křižníky - sakra, stačil by i jediný torpédoborec! - rozmístěné v daném prostoru by každého piráta přiměly, aby si hledal bezpečnější působiště. Jenže Slezská konfederace byla spíš neustále doutnající slepenec než hvězdný stát. Slabou ústřední vládu - pokud se tomu tak dalo říkat - věčně sužovala nějaká separatistická hnutí. Veškeré lodě, které měla k dispozici, byly vždycky někde zoufale potřebné a nájezdníci, kteří zamořovali prostor Konfederace, pokaždé věděli, kde se ono 'někde' nachází a přesunuli se jinam. To platilo odjakživa; nyní se však situace změnila k horšímu. Jednotky Královského mantichorského námořnictva, které tradičně chránily obchod Hvězdného království se Slezskem, nasadila Mantichora do války proti Lidové republice Haven a nebylo nikoho, koho by Harold Sukowski mohl zavolat na pomoc.
"Zavolej ho, Jacku," řekl. "Ať oznámí svou totožnost a své záměry."
"Ano, pane." Spojovací důstojník zapnul mikrofon a zřetelně promluvil: "Neznámá lodi, tady je mantichorské obchodní plavidlo Bonaventura. Udejte svou totožnost a úmysly." Uplynulo nekonečných čtyřicet sekund, zatímco se červená tečka na displeji Hurlmanové sunula stále rychleji blíž, a spojovací důstojník pokrčil rameny. "Žádná odpověď, skippere." "Ani jsem žádnou nečekal," vzdychl Sukowski. Seděl chvíli s pohledem upřeným na hvězdu, k níž málem znovu doletěl, a potom pokrčil rameny. "Dobře, lidi. Předepsané postupy znáte. Gendo," obrátil se ke svému hlavnímu inženýrovi, "přepojte svůj úsek na můj pult, než vypadnete. Chris, vy velíte evakuaci. Než odletíte, chci, abyste provedla kontrolu přítomných a potvrdila mi ji."
"Ale skip--" spustila Hurlmanová a Sukowski prudce zavrtěl hlavou.
"Řekl jsem, že předepsané postupy znáte! Teď odsud, sakra, zmizte, dokud jsme mimo účinný dolet střel!"
Hurlmanová váhala, tvář staženou nerozhodností. Sloužila se Sukowským déle než osm standardních roků, téměř čtvrtinu života. Bonaventura byla jediným domovem, který za ty roky znala, a opustit loď a kapitána pro ni bylo tvrdé. Sukowski to věděl, a proto po ní střelil chladným, zuřivým pohledem.
"Teď máte na starosti lidi, tak sebou hoďte, krucinál!"
Hurlmanová ještě chviličku váhala, pak stroze přikývla a rozběhla se do výtahu.
"Slyšeli jste skippera!" Hlas měla chraplavý, zabarvený zármutkem a vinou. "Hněte sebou, sakra!"
Sukowski se díval, jak odcházejí, a když byli všichni pryč, obrátil se zase ke svému pultu. Poručík Kuriko už předtím převedl ovládání strojovny na jeho panel a Sukowski teď naťukal další příkazy, aby převzal i kormidlo. V břiše cítil nepříjemné duté prázdno a zoufale toužil vydat se za Chris a za ostatními. Jenže Bonaventura je jeho loď, nese za ni odpovědnost a za náklad také. Šance, že by mohl na záchranu nákladu něco udělat, je mizivě malá, ale existuje, obzvlášť pokud by útočník byl korzár a ne vyložený pirát. A pokud existuje sebenepatrnější šance, je úkolem Harolda Sukowského udělat, co je v jeho silách. Je to jedna z povinností, které s sebou jeho hodnost přináší a--
Pípl bzučák a kapitán stiskl tlačítko interkomu.
"Mluvte," ozval se stručně. "Kontrola přítomných hotová, skippere," odpověděl hlas Hurlmanové. "Mám je všechny v doku sedm." "Tak odtamtud všichni vypadněte, Chris... a hodně štěstí." Sukowského hlas teď zněl mnohem mírněji.
"Rozkaz, skippere." Zaslechl v jejím hlase váhavost, vycítil touhu říci ještě něco, ale nic se už říci nedalo. V obvodu to cvaklo, jak přerušila spojení.
Sukowski sledoval displej a dlouze vydechl úlevou, když se na něm objevila drobná zelená tečka. Posádka odlétala jedním z velkých hlavních nakládacích člunů Bonaventury, jenž měl stejně výkonný pohon jako většina lehkých útočných člunů. Na rozdíl od LAC mu úplně scházela výzbroj, ale odpoutal se se zrychlením přes čtyři sta g ; sice menším, než jakého dosahoval pronásledovatel, ale dvakrát větším než zrychlení mateřské lodi. Pohled na prchající posádku musel piráty naštvat, protože by ji byli určitě rádi donutili, aby pro ně loď obsluhovala, nicméně Bonaventura i její raketoplán se nacházely stále mimo oblast řízeného doletu střel a rozhodně se nepustí za pouhým raketoplánem, když mohou ukořistit nákladní loď o šesti miliónech tun. Kromě toho, pomyslel si Sukowski hořce, se nepochybně připravili i na tuhle možnost a vezou si k obsluze systémů Bonaventury vlastní techniky.
Opřel se v pohodlném velitelském křesle, jež mu mělo ještě asi půl hodiny patřit, a doufal, že tihle lidé jsou ochotni uvěřit nabídce pana Hauptmana, že zaplatí výkupné za každého ze svých lidí, kteří padnou pirátům do rukou. Nebyl to nijak světoborný čin a Sukowski věděl, že to Hauptman dělá nesmírně nerad, ale poté, co se námořnictvo stáhlo ze slezského prostoru, toho víc dělat nemohl. A nehledě na to, jak arogantní a nelítostný ten starý parchant je, Sukowski věděl nejlépe, že Klaus Hauptman za svými lidmi stojí. Patřilo k tradicím Hauptmanů...
Zasyčení výtahových dveří přetrhlo Sukowskému nit myšlenek. Šokovaně se ve velitelském křesle otočil a oči se mu rozsvítily zlostí, když na můstek vešla Chris Hurlmanová.
"Co tady sakra děláte?" vyštěkl. "Dal jsem vám rozkaz, Hurlmanová!"
"Strčte si rozkazy někam!" Chvilku se mu dívala neústupně do očí a pak přešla na své stanoviště. "Tohle není podělané námořnictvo a vy nejste Edward Saganami!"
"Pořád ještě jsem skipper téhle lodě, hergot, a chci, abyste z ní z fleku vypadla!"
"Máte smůlu," prohlásila Hurlmanová už mírněji, když se svezla do svého křesla a nasadila si přes černé vlasy komunikační soupravu. "Vy možná chcete, skippere, jenže je tu takový drobný problém, že já bojuju záludněji než vy. Když se mě budete snažit vyhodit z mojí lodi, mohlo by se vám stát, že místo mne poletíte vy."
"A co naši lidé?" odsekl Sukowski. "Dostala jste je na starost a jste za ně odpovědná."
"Genda a já jsme si hodili mincí a on prohrál." Hurlmanová pokrčila rameny. "Nebojte se. Dostane je na Telmach celé."
"Sakra, Chris, já vás tady nechci," řekl Sukowski. "Vy přece nemusíte riskovat smrt... nebo něco horšího."
Hurlmanová na chvilku sklonila hlavu ke svému pultu, ale potom se mu podívala zpříma do očí.
"Musím riskovat stejně jako vy, skippere," řekla tiše. "A ať se propadnu, jestli vás nechám proti těm parchantům samotného. Kromě toho," usmála se s upřímnou náklonností, "takový starý páprda jako vy potřebuje, aby se o něj staral někdo mladší a otrlejší. Jane by mě roztrhla jako hada, kdybych se vypařila a nechala vás v tom samotného."
Sukowski otevřel ústa a zase je zavřel. Srdce mu svírala úzkost, ale postřehl za jejím úsměvem nezvratnou neústupnost. Ona neodejde a má pravdu: bojuje záludněji než on. Část jeho osobnosti byla ráda, že ji vidí, protože věděl, že tomu, co se stane, nebude čelit sám, ale byla to ta sobecká část, ta, kterou si ošklivil. Chtěl se s ní hádat, přesvědčovat ji - třeba i prosit, kdyby to k něčemu bylo - ale věděl, že Chris bez něho nepůjde a on se nemohl obrátit zády k odpovědnosti a závazkům, jimž byl věrný celý život.
"Tak dobře, sakra," zamumlal místo toho. "Jste idiot a vzbouřenec, a jestli z toho vyvázneme živí, postarám se, abyste už nikdy nenašla flek. Ale pokud jste odhodlaná vzdorovat svému zákonnému nadřízenému, nevím, jak bych vám v tom mohl zabránit." "Teď mluvíte rozumně," prohlásila Hurlmanová téměř vesele. Ještě chvilku si prohlížela displej, pak vstala a přešla k automatu na kávu na zadní přepážce. Nalila si kelímek, hodila si do něj obvyklé dvě kostky cukru a pozvedla obočí směrem k muži, jehož rozkazy právě ignorovala. "Dáte si taky, skippere?" zeptala se vlídně.