Ve velké, kalně osvětlené místnosti vládlo hluboké ticho. Hlavní přednášková síň střediska pokročilého taktického výcviku se chlubila druhým největším holotankem v Královském mantichorském námořnictvu a stoupající řady sedadel kolem tanku, připomínající amfiteátr, pojaly více než dva tisíce lidí. Nyní však na těchto sedadlech sedělo jen sedmatřicet lidí v čele s pátým vesmírným lordem Lucienem Cortézem a viceadmirálem ctihodnou Alycí Cordwainerovou, nejvyšším prokurátorem RMN, a upřeně hledělo do tanku.
V něm se vznášel obraz vysoké ženy se strohou tváří, která seděla vzpřímeně, avšak klidně v křesle, ruce složené na desce stolu před sebou vedle bílého baretu velitele hvězdoletu. Na límci kosmicky černé blůzy jí zářily zlaté planety staršího kapitána, a jak se tak zpříma dívala do holokamery, měla v tváři zcela neutrální výraz.
"A co se přesně stalo po poslední změně kursu operační skupiny, kapitáne Harringtonová?" ozval se hlas mimo záběr kamery. Krvavě rudý titulek v holotanku identifikoval mluvčího jako komodora Vincenta Capru, náčelníka vyšetřovací komise, jehož doporučení sem posluchače přivedla.
"Nepřítel změnil kurs, aby nás pronásledoval, pane." Soprán kapitána Harringtonové byl na ženu její velikosti překvapivě měkký a příjemný, zněl však také chladně, téměř nezúčastněně.
"A taktická situace?" vyzvídal Capra.
"Operační skupina se nacházela pod těžkou palbou, pane," odpověděla týmž neosobním tónem. "Tuším, že Kirké byla zničena prakticky v okamžiku, kdy jsme kurs změnili. Agamemnon byl zničen přibližně pět minut po změně kursu a několik našich dalších jednotek utrpělo poškození i ztráty na lidech."
"Označila byste situaci za zoufalou, kapitáne?"
"Označila bych ji za... vážnou, pane," odvětila Harringtonová po chvilkovém rozmýšlení.
Nastala krátká chvíle ticha, jako by neviditelný tazatel čekal, až kapitán řekne něco víc. Její nezúčastněný klid však vypadal neochvějně a komodor Capra vzdychl.
"Dobrá, kapitáne Harringtonová. Situace byla 'vážná', nepřítel změnil kurs, aby vás pronásledoval, a Agamemnon byl zničen. Byla jste ve spojení s vlajkovým můstkem Niké a admirálem Sarnowem?"
"Ano, pane, byla."
"V této chvíli tedy začal vydávat rozkaz, aby se operační skupina rozptýlila?"
"Mám za to, že to měl v úmyslu, pane, ale pokud ano, byl přerušen dřív, než skutečně vydal rozkaz s tímto účinkem."
"A jak byl přerušen, kapitáne?"
"Zprávou z naší senzorové sítě, pane. Naše plošiny zachytily přílet dreadnoughtů admirála Danislava."
"Aha. A nařídil potom admirál Sarnow, aby se operační skupina nerozptylovala ?"
"Ne, pane. Byl zraněn dřív, než mohl vydat jakékoliv další rozkazy," odpověděl klidný, nezastřený soprán.
"A jak byl zraněn, kapitáne? Za jakých okolností?" Hlas zpoza kamery zněl téměř rozčileně, jako by ho dráždila nezúčastněná profesionalita Harringtonové.
" Niké byla několikrát zasažena nepřátelskou palbou, pane. Jeden zásah vyřadil člunový dok jedna, středisko bojových informací a vlajkový můstek. Několik příslušníků admirálova štábu zahynulo a on sám byl težce zraněn."
"Upadl do bezvědomí?"
"Ano, pane."
"A předala jste velení operační skupiny dalšímu nejvyššímu důstojníkovi?"
"Nepředala, pane."
"Ponechala jste si velení?" Harringtonová beze slova přikývla. "Proč, kapitáne?"
"Podle mého úsudku, pane, byla taktická situace příliš vážná, než abychom riskovali zmatek v žebříčku velení. Měla jsem informaci - konkrétně tu, že dorazil admirál Danislav - která dalšímu služebně nejstaršímu důstojníkovi, kapitánu Rubensteinovi, nemusela být známa, a měli jsme k dispozici jen velmi omezený čas."
"Tudíž jste se rozhodla převzít velení celé operační skupiny jménem admirála Sarnowa sama?" Tu otázku vyslovil Capra ostře - nikoliv jako odsudek, nýbrž tónem, který naznačoval, že se dotkli rozhodujícího momentu - a Harringtonová opět přikývla.
"Ano, pane," řekla bez jediného záblesku emocí, třebaže se právě přiznala k porušení nejméně pěti různých válečných předpisů. "Proč, kapitáne?" dotíral Capra. "Čím byl čas v dané situaci tak důležitý, aby to ospravedlnilo takový čin?"
"Blížili jsme se k předem naplánovanému místu rozchodu, pane. Přílet admirála Danislava nám poskytl příležitost zavést nepřítele do pozice, z níž nemohl uniknout napadení, ale to pouze v případě, že zůstaneme pohromadě a nabídneme mu cíl, který stojí za pronásledování. S ohledem na poškození spojovacího zařízení lodi kapitána Rubensteina, o kterém jsem věděla, jsem usoudila, že je zde příliš velké riziko, že se operační skupina rozptýlí podle předem dohodnutého plánu dřív, než bude kapitán Rubenstein schopen plně vyhodnotit situaci a převzít taktické velení."
"Aha." Nastala další dlouhá pomlka, přerušovaná jen zvukem, který nemohl být ničím jiným než tichým šustěním přebíraných papírů za kamerou. Potom Capra znovu promluvil.
"Dobrá, kapitáne Harringtonová. Povězte, prosím, nyní komisi, co se stalo přibližně čtrnáct minut po zranění admirála Sarnowa."
Klidnou tvář kapitána Harringtonové přelétla první lehounká známka emocí. Mandlovitě vykrojené oči jako by jí ztvrdly chladným a nebezpečným zábleskem a ústa se sevřela. Ale jen na okamžik. Potom veškerý výraz opět zmizel, a když odpovídala na otázku otázkou, nevzrušený soprán nezbarvilo nic z toho, co jí předtím v očích prokmitlo.
"Předpokládám, pane, že se zmiňujete o akcích 17. eskardy křižníků."
"Ano, kapitáne."
"Přibližně v té době, pane, se 17. eskadra křižníků rozptýlila a oddělila se od zbytku operační skupiny," řekla Harringtonová hlasem ještě chladnějším a bezvýraznějším než předtím.
"Na čí odpovědnost?"
"Kapitána lorda Younga, po smrti komodora Van Slykea v dřívějším průběhu akce velitele eskadry."
"Dala jste mu povel k odloučení?"
"Ne, pane, nedala."
"Informoval vás o svých záměrech, než se se svou eskadrou oddělil?"
"Ne, pane, neinformoval."
"Nařídila jste mu, aby se vrátil k formaci?"
"Ano, pane, nařídila."
"Více než jednou?"
"Ano, pane."
"A uposlechl vašich povelů, kapitáne?" otázal se Capra tiše.
"Ne, pane." Harringtonová odpovídala jako sopránovým hlasem opatřený stroj. "Neuposlechl."
"Vrátil se zbytek 17. eskadry křižníků po příslušném povelu na svou pozici?"
"Ano, pane, vrátil."
"A vlastní loď kapitána lorda Younga...?"
"Pokračovala v ústupu, pane," řekl zaznamenaný obraz Honor Harringtonové velmi, velmi tiše, a právě v okamžiku, kdy holotank ztuhl, jí v očích zazářil odlesk toho tvrdého, děsivého záblesku.
Nastala chvilka naprostého, úplného ticha a potom holotank zhasl.
Rozsvítilo se osvětlení a všechny pohledy se zaměřily na ženu v uniformě kapitána prokuratury námořnictva, která stála za řečnickým pultíkem.
Odkašlala si.
"Tak to byla nejpodstatnější část výpovědi lady Harringtonové před vyšetřovací komisí, dámy a pánové." Její jasný alt byl dobře slyšitelný a vyzařovaly z ní nenucené způsoby právníka s dlouholetými zkušenostmi ze soudní síně. "K dispozici je samozřejmě celá výpověď i ostatní svědectví přednesená před komisí. Máte zájem o shlédnutí některé další části, než budeme pokračovat?"
Admirál Cordwainerová se ohlédla po Cortézovi a pozdvihla obočí. Uvažovala, zda pátý vesmírný lord postřehl tytéž nuance jako ona. Nejspíš ano. Ona sice byla právnička, citlivější na nevyřčené věci - a na způsob , jímž nebyly vyřčeny - než většina lidí, jenže sir Lucien Cortéz byl frontový důstojník, který sám zažil boj, což se ukázalo na jeho očích a na tom, jak sevřel rty, když naslouchal, jak lady Harringtonová chladně a bezživotně líčila průběh událostí.
Avšak Cortéz zavrtěl hlavou a prokurátorka pohlédla zpátky na ženu za pultíkem.
"Pokud se vyskytnou nějaké otázky, můžeme si zbytek záznamu prohlédnout po vaší zprávě, kapitáne Ortizová," řekla. "Pokračujte."
"Ano, madam," přikývla Ortizová, sklopila pohled ke svému záznamníku, ťukala do kláves, aby si prolistovala poznámky, a nakonec opět vzhlédla.
"Další úsek je vlastním důvodem, proč jsem požádala SPTV, aby nám poskytla hlavní holotank, madam. To, co zanedlouho uvidíte, je rekonstrukce předmětné části skutečného střetnutí, sestavená ze záznamů senzorových údajů všech zachovaných jednotek operační skupiny Hancock nula nula jedna. Vzhledem k vážným ztrátám operační skupiny jsou v údajích mezery, ale většinu jsme byli schopni vyplnit interpolací na základě ukořistěných záznamů dreadnoughtů admirála Čchin. S využitím těchto informací počítače SPTV vytvořily ekvivalent displeje střediska bojových informací, zrychlený zhruba..." Ortizová nahlédla do svého záznamníku, "...pětinásobně proti reálu. Záznam začíná krátce před zraněním admirála Sarnowa."
Stiskla několik tlačítek a světla znovu pohasla. V obrovském holotanku krátce zamrkala mihotavá záře; pak se obraz opět zaostřil a Cordwainerová vycítila, jak Cortéz vedle ní ztuhl, když před nimi zaplály zářivé symboly bojového displeje.
Větší část dvourozměrné projekce zobrazovala vnitřní soustavu červené trpasličí hvězdy Hancock až po hyperlimit jedenácti světelných minut. Svítily v ní rozptýlené světelné kódy planet a zelená tečka opravárenské základny loďstva, která tvořila jádro stanice Hancock, avšak pohledy přítomných jako magnety přitahovaly tři jasnější, blýskavé světelné kódy. Ani velký holotank SPTV nedokázal v takovém měřítku zobrazit jednotlivé lodě, nicméně jedno ze zářících světel mělo jasně zelenou barvu vlastních jednotek, zatímco obě zbývající svítila zlověstnou červení nepřátel.
Z každého vycházela nálevkovitě se rozšiřující spojnice se zvětšeným výřezem, který dokázal zobrazit jednotlivé lodě a jejich formace. Prokurátorka nebyla školený taktik, ale k tomu, aby porozuměla Cortézovu náhlému napětí, to ani nepotřebovala. Jedna červená skvrna - ta mnohem větší - visela na místě bez hnutí sotva v polovině cesty od hyperlimitu ke stanici Hancock a připojené ikony ji identifikovaly jako superdreadnoughty Lidového námořnictva v hrůzu nahánějícím počtu. Druhý nepřátelský svaz se ovšem nacházel mnohem blíž opravárenské základně a rychle se k ní blížil.
Přitom pozvolna doháněl operační skupinu H-001 a hrstka zelených teček představujících mantichorské jednotky za sebou měla obrovskou početní - a ještě větší palebnou - přesilu svítících červených teček válečných lodí, které ji pronásledovaly. Nejtěžšími mantichorskými plavidly bylo šest bitevních křižníků, tři z nich již opatřené zářícím žlutým lemem bojového poškození, zatímco v čele liďáků, kteří se jim hnali v patách, letělo šest dreadnoughtů.
Cordwainerová sebou trhla při pohledu na jiskřičky střel, které mezi oběma formacemi proudily oběma směry. Liďáci chrlili na H-001 nejméně trojnásobně více palby. Bylo těžké to říci jednoznačně - zrychlený záznam drasticky zkracoval letové doby střel a znemožňoval jakýkoliv reálný odhad počtů - nicméně to vypadalo, že Mantichořané dosahovali nejméně stejného počtu skutečných zásahů. Bohužel liďáci dokázali snést mnohem víc zásahů. "V této chvíli už byla operační skupina slabší o dva ztracené bitevní křižníky," ozval se ze tmy nezúčastněný hlas neviditelného kapitána Ortizové. "Liďáci díky úvodní léčce admirála Sarnowa utrpěli ztráty mnohem větší, je však třeba upozornit na to, že admirál už přišel o oba své vyšší velitele divizí i komodora Van Slykea. Stručně řečeno, v této chvíli nebyl naživu žádný jiný vlajkový důstojník operační skupiny než sám admirál Sarnow."
Cordwainerová mlčky pokyvovala hlavou, poslouchala Cortézův ztěžklý dech vedle sebe a trhla sebou, když z displeje nenadále zmizela další mantichorská loď - tentokrát lehký křižník. Také dva z poškozených bitevních křižníků utrpěly další zásahy. Žlutý lem kolem jednoho z nich - zašilhala přivřenýma očima, aby vedle jeho symbolu rozeznala jméno AGAMEMNON - obepnul červený proužek kritického poškození a prokurátorka se zachvěla, když se snažila představit si, jak se musí cítit člověk, který ví, že je na dostřel palebné síle osmkrát nebo devětkrát větší, než je jeho vlastní.
"Dostáváme se k poslední změně kursu operační skupiny," prohlásila Ortizová klidně a prokurátorka sledovala, jak se vektor H-001 náhle odchýlil od předchozího kursu nejméně o patnáct stupňů. Kousla se do rtu, když liďácké dreadnoughty změnily směr a vydaly se po přeponě trojúhelníka. Holotank náhle znehybněl.
"To je okamžik, kdy se admirál Sarnow definitivně nabídl jako oběť, aby odlákal nepřítele od opravárenské základny a jejího personálu," řekla kapitán Ortizová a tank znovu zamrkal. Zvětšené výřezy s obrazy formací zůstaly svítit nezměněny, avšak zobrazení soustavy se scvrklo na drobný zlomek svého původního objemu, aby udělalo místo třem novým projekcím. Tentokrát nikoliv symbolů bojových informací a válečných lodí, nýbrž velitelských palub a mantichorských důstojníků ztuhlých podivně uprostřed pohybu, jako by čekali na obnovení toku času.
"Nyní se blížíme k událostem, které mají pro rozhodování vyšetřovací komise zásadní význam," pokračovala Ortizová. "Přezkoumání zápisů z boji předcházejících brífingů admirála Sarnowa a jeho diskusí s veliteli eskader a s kapitány lodí, podle mého názoru více než dobře dokládá, že všichni z nich porozuměli jeho záměru odvést nepřítele od základny všemi možnými prostředky, včetně výslovně zmíněného využití vlastních lodí jako návnady. Zároveň bych v zájmu nestrannosti vůči lordu Youngovi měla poukázat na to, že při těchže diskusích dal amdirál zřetelně najevo svůj záměr síly rozptýlit, aby se nezávisle na sobě pokusily o únik, jakmile bude zřejmé, že nelze dále odvádět pozornost nepřítele, třebaže provedení takového manévru mělo samozřejmě záviset na výslovném rozkazu z vlajkové lodi."
Na chviličku se odmlčela, jako by očekávala něčí poznámky, ale žádné nepřišly, a tak se její hlas ozval znovu.
"Od tohoto okamžiku přecházíme na časové měřítko jedna k jedné a projekce velitelských palub - zkopírované ze záznamových zařízení příslušných lodí - jsou synchronizovány s událostmi na taktickém displeji. Pro úplnost, toto--" jedna z projekcí se rozsvítila jasněji, "--je vlajková paluba HMS Niké . Tohle--" zazářila další projekce, "--je můstková paluba Niké a toto--" rozzářila se třetí projekce, "--je můstková paluba těžkého křižníku HMS Warlock ." Znovu se odmlčela, aby dala prostor případným otázkám, a potom celá ta složitá světelná skulptura znovu ožila, jako by se jí dotkla kouzelnou hůlkou. Tentokrát ticho narušovalo kvílení poplašných sirén, pípavé signály příchodu prioritních zpráv a intenzívní bojový ruch v pozadí.
Projekce velitelských palub byly děsivě živé. Nebylo to chladné, neživotné světlo; byla to skutečnost a Cordwainerová si uvědomovala, že se naklání v pohodlném křesle kupředu, jak se jí realita projekcí zmocnila.
Nebyla sama. Když nejméně čtyři liďácké střely zasáhly naplno bitevní křižník Kirké a loď se pod náporem paprsků jejich rentgenových laserů rozpadla na kusy, zaslechla, jak za ní kdosi zasténal, avšak oči měla jako přibité k můstku Niké a k ženě, která ani zdaleka nepřipomínala toho chladného a nezúčastněného kapitána, jehož výpověď nedávno shlédla. "Formace Reno, spojovací - ať se ty křižníky semknou blíž k sobě!"
Rázný povel Honor Harringtonové zazněl s nepopiratelnou autoritou a celá operační skupina na taktickém displeji zapracovala jako dobře seřízený stroj a okamžitě se přeskupila. Ta změna výrazně zefektivnila obranu formace proti řízeným střelám - dokonce i Cordwainerová to postřehla - avšak vnímala to jen okrajově, téměř jako bezvýznamnou věc, neboť její pozornost přitahovala Harringtonová, která ve velitelském křesle působila jako valkýra na okřídleném oři. Jako by bylo nevyhnutelné, že tam sedí - jako by bylo nemožné, aby se nacházela kdekoliv jinde ve vesmíru. Byla jádrem a srdcem horečné, avšak ukázněné činnosti na můstku lodi, ale na ní samé nebylo nic horečného. Tvář měla chladnou a bez výrazu, ale ne nezúčastněně, nýbrž cílevědomě, s dokonalým, ničím nerozptylovaným soustředěním zabijáka, a v očích jí blýskal mrazivý plamen. Cordwainerová cítila , jak se vlákna té soustředěnosti odvíjejí ke každému důstojníkovi na můstku, jako když se slavný maestro ujme skvěle sehraného orchestru a podnítí hudebníky, aby se vypjali k výkonu, který by bez něho nedokázali nikdy podat. Když tak ovládala svou loď, která vedla bojující operační skupinu, byla ve svém živlu, dělala to, k čemu se narodila a strhávala s sebou ostatní.
Bledý a zpocený muž ve velitelském křesle HMS Warlock se vedle Harringtonové úplně ztrácel. Představoval něco tak malého, tak triviálního, že jej prokurátorka sotva vnímala, zato koutkem oka sledovala admirála Sarnowa a jeho štáb. Rozumem vnímala admirálovy schopnosti a cílevědomost, přinejmenším stejně soustředěné jako u Harringtonové, jeho výjimečnou schopnost uchovávat celou složitou taktickou situaci v hlavě, autoritu, která z něho vyzařovala, avšak i on jí připadal podivně mdlý. Ne že by snad úplně zapadl, ale... byl odsunut do pozadí, zůstal o stupínek za mrazivým jasným plamenem kapitána Niké . On sice byl mozkem skupiny, ale Harringtonová byla její duší, pomyslela si Cordwainerová, a v hloubi duše ji vlastní myšlenky udivily. Takové dramatické metafory jí byly cizí, neslučovaly se s chladným analytickým vzděláním právníka, nicméně jediné byly přiléhavé.
"Ztratili jsme Agamemnona , skippere!" vykřikl kdosi na můstku Niké a Cordwainerová se kousla do rtu, když zmizel další zelený symbol, avšak oči stále upírala na tvář Harringtonové a postřehla slabounký tik v pravém koutku jejích úst, když družka její lodi z divize zanikla.
"Přibližte se k Neústupnému . Taktický, napojte se na jeho síť protistřelové obrany."
Ozvalo se potvrzení rozkazu, avšak ona upírala oči na obrazovku komunikátoru, která ji spojovala s vlajkovým můstkem admirála Sarnowa, a v těch očích bylo nyní ještě něco. Cosi hořkého, syrového jako jed, když se na ni admirál podíval. Cena, jíž operační skupina platila za pouhé odvedení pozornosti nepřítele od základny, kterou nemohla zachránit, byla příliš vysoká a oba to věděli. Lodě umíraly bezúčelně a Sarnow už otvíral ústa, aby jim nařídil rozptýlit se.
Ale ten rozkaz už nevydal. Na výkřik kohosi ze svého štábu se s trhnutím otočil a obraz soustavy i taktických displejů v holotanku posely nové zelené světelné symboly. Na hranici hyperlimitu se objevilo čtyřicet - padesát! - dalších lodí, mantichorských plavidel vedených deseti dreadnoughty, a Sarnow napjatě pozoroval, jak se obracejí do přepadového kursu a začínají zrychlovat.
S rozzářenýma očima se obrátil k lince, která ho spojovala s kapitánem Harringtonovou... a v témže okamžiku se Niké bláznivě vzepjala a otřásla, jak její pancíř prorazily rentgenové lasery a zařízly se hluboko do trupu. Displeje na můstku zhasly, když se středisko bojových informací rozlétlo na kousky, zato na vlajkovém můstku nastal hotový masakr.
Cordwainerová se šokem zprudka napřímila a ruce zaťala v pěst, když se zadní přepážka vlajkového můstku s ohlušujícím zaburácením rozlétla na kusy. Prosvištěly jí do běla rozžhavené kusy pancéřové oceli, které nestranně drtily počítače, ovládací pulty i těla, zatímco trhlinami v trupu Niké se zuřivě dral ven uragán unikajícího vzduchu. Soudkyně dosud nezažila boj. Byla to pronikavě inteligentní žena s vyvinutou představivostí, nicméně na hrůzu a chaos onoho okamžiku ji nemohlo připravit nic menšího než skutečnost, protože křehkost lidských bytostí vůči živelné zkáze, kterou vyvolávaly, byla děsivá. Když byl admirál Sarnov vymrštěn z velitelského křesla se strašlivě zmrzačenýma nohama a po jeho skafandru se prudce rozstříkla krev, zvedl se jí žaludek.
Odtrhla oči od kouře a vytí sirén, volání těch, kdo přežili, a křiku umírajících a spatřila ve tváři Honor Harringtonové šok. Uvědomění, co se stalo jejímu admirálovi a její lodi. V tom okamžiku to Cordwainerová všechno spatřila - poznání, co to znamená, a okamžité, instinktivní rozhodnutí, které ruku v ruce s tím přišlo. Když Honor potvrzovala příval hlášení o škodách, nezabarvil se jí hlas ani náznakem toho všeho, ale prokurátorka to poznala. Harringtonová byla kapitán Sarnowovy vlajkové lodi, jeho taktický výkonný důstojník, avšak její pravomoci pominuly s admirálovým zraněním. Neměla jinou legální volbu než informovat služebně nejstaršího kapitána, že na něho přešlo velení, avšak ona se po ukončení zpráv o rozsahu škod v křesle opřela... a neřekla nic.
Operační skupina se řítila kupředu, bičovaná palbou, a HMS Niké schytávala zásah za zásahem. Nebylo podstatné, jestli liďáci poznali, že to je vlajková loď, anebo jestli se soustředili prostě na největšího a nejsilnějšího z nepřátel; střely na ni dotíraly jako plamenný vír, v jehož středu se Niké svíjela. Těžké křižníky Merlin a Čaroděj se přimkly k jejím bokům a spojily svou obrannou palbu s její a Neústupného , ale nedokázaly zadržet všechno. Hologram velitelské paluby Harringtonové se znovu a znovu a znovu otřásal, jak zásahy pronikaly skulinami. Loď se zmítala v agónii, ale nyní se před operační skupinou na displeji rozsvítil další symbol, zářivý záměrný kříž, jehož význam znala i Cordwainerová: bod, za kterým už liďáčtí pronásledovatelé nedokáží uniknout čerstvě přilétnuvším mantichorským dreadnoughtům, jež se dosud nacházely mimo dosah jejich palubních senzorů.
Minuty odplývaly, pomalé a mučivé, psané hromovým rachotem a lidskou smrtí, a ocelovými kleštěmi drásaly nervy ztichlých posluchačů. Krvácející pozůstatky operační skupiny H-001 uháněly k záměrnému kříži a svou krví a odvahou platily za to, že lákají nepřítele vstříc jeho zkáze. Ze zraněného trupu Niké prýštily gejzíry vzduchu a trosek, jak ji nepřítel pomalu rozbíjel, a Cordwainerová se krčila v křesle, pozorovala planoucí cílevědomost v očích Harringtonové, viděla v nich úzkost, když její lidé umírali, a v duchu ji pobízela a silou vůle ji tlačila k dosažení cíle. Potom se to stalo.
Na HMS Warlock se zaměřila jediná střela. Vyhnula se bodové obraně dosud nepoškozeného těžkého křižníku a přiblížila se na útočný dosah. Vybuchla a do lodě se zařízly dva laserové paprsky. Zásah byl náhlý a překvapivý, třebaže škoda byla nepatrná v porovnání s tou, kterou utrpěly jiné lodě, nicméně ječivý vyděšený tenor přiměl všechny přejet pohledem z velitelské paluby Niké na kapitána lorda Pavla Younga.
"Rozkaz pro eskadru! Všechny lodě rozptýlit! Opakuji, všechny lodě rozptýlit!"
Cordwainerová sjela pohledem zpět k taktickému displeji a s hrůzou přihlížela, jak 17. eskadra těžkých křižníků uposlechla rozkazu. Její jednotky se rozprchly z hlavní formace - všechny kromě HMS Merlin , který se zarytě držel boku Niké a zoufale se snažil odrážet palbu, jež se snášela na vlajkovou loď - a propracovanou, navzájem se překrývající síť protistřelové obrany operační skupiny zachvátil chaos. Lehký křižník Arethusa se rozpadl po přímém zásahu a další zásahy otřásly nenadále odkrytou Kassandrou , proděravěly trup bitevního křižníku a vyřadily celý levoboční štít. Loď zůstala obnažená a zranitelná a chaosem se rozlehl hlas Honor Harringtonové jako zvuk polnice.
"Spojte se s Warlockem ! Vraťte ty lodě zpátky na pozici!"
Současně s tím, jak spojovací důstojník Harringtonové odesílal její rozkaz, Cordwainerová otočila reflexivně hlavu k můstku Warlocku ... a Pavel Young neříkal nic. Jenom zíral na svého spojovacího důstojníka, neschopný - nebo neochotný - odpovědět a tvář jeho výkonného důstojníka nevěřícně ztvrdla.
"Rozkazy, pane?" otázal se výkonný chraptivě. Young stočil vyděšený pohled zpět ke svému displeji, tvář bledou a staženou hrůzou, a díval se, jak liďáci pustoší lodě, které jeho dezerce vystavila palbě.
"Rozkazy, pane?!" napůl vykřikl výkonný a svaly ve tváři kapitána lorda Pavla Younga zřetelně vystoupily, jak zaťal zuby, schoulil se do křesla a mlčky zíral na displej.
"Od Warlocka žádná odpověď, madam." V hlasu spojovacího důstojníka Harringtonové se zračilo ohromené překvapení. Niké se otřásla po dalším zásahu a kapitán prudce zvedla hlavu.
Spojovací důstojník se přikrčil, protože její tvář už nebyla chladná a soustředěná. V očích jí plál šok, vztek a ještě něco - cosi nenávistně syrového a ošklivého. Její hlas zazněl jako prásknutí bičem.
"Dejte mi přímé spojení s kapitánem Youngem!"
"Rozkaz, madam." Spojovací důstojník stiskl několik kláves a obrazovka u kolena Harringtonové se rozsvítila obličejem Pavla Younga, zalitým potem. "Vraťte se do formace, kapitáne!" řekla úsečně Harringtonová. Young na ni pouze hleděl a ústa se mu bez hlesu pohybovala. Harringtonové soprán zdrsněl nenávistí a pohrdáním.
"Vraťte se do formace, sakra!" vyštěkla... a obrazovka zhasla, jak Young přerušil spojení.
Harringtonová okamžik ohromeně hleděla na prázdnou obrazovku a současně s tím se loď vzepjala a otřásla po nových zásazích. Ozývala se překotná hlášení škod a ona odtrhla oči od obrazovky komunikátoru a pohlédla na spojovacího důstojníka.
"Signalizujte všem těžkým křižníkům. Ihned se vraťte do formace.
Opakuji, ihned se vraťte do formace!"
Taktický displej soustavy se opět změnil, když čtyři z pěti prchajících křižníků změnily kurs. Zaujaly opět svá místa ve formaci a znovu se zapojily do sítě bodové obrany. Všechny až na jeden. HMS Warlock pokračoval v útěku, uháněl pryč od formace, zatímco na holoobraze Youngovy velitelské paluby výkonný důstojník chrlil na kapitána kletby a Young mu je oplácel panicky ječivým přívalem urážek. Potom celý holotank zhasl a světla se opět rozsvítila.
"Myslím," pravila kapitán Ortizová do mrtvého, ohromeného ticha, "že tím jsme uzavřeli nejpodstatnější část důkazů." Jeden komandér z prokuratury námořnictva zdvihl ruku a Ortizová na něho kývla. "Ano, komandére Owensi?"
"Vrátil se vůbec Warlock do formace, madam?"
"Nevrátil," odpověděla Ortizová bezvýrazným hlasem, jehož samotná neutrálnost přímo křičela, jaký má na Pavla Younga názor, a Owens se znovu usadil s chladným a tvrdým světélkem v očích.
Opět se rozhostilo ticho a viselo v místnosti po dlouhé nehybné chvíle, až si viceadmirál Cordwainerová odkašlala a pohlédla na sira Luciena Cortéze.
"Myslím, že lady Harringtonová nade vší pochybnost překročila svou pravomoc, když nepředala velení, sire Luciene. Zároveň však nelze mít pochyby o činech lorda Younga, ani je omluvit. Bez výhrad podporuji doporučení admirála Parkse."
"Souhlasím," přisvědčil Cortéz zachmuřeně, pohled tvrdší a ústa sevřenější, než by ospravedlňovalo to, co právě viděli. Potom se zachvěl. "Pokud jde o činy lady Harringtonové, vyslovili jim podporu admirál Sarnow, admirál Parks, první vesmírný lord, baronka Morncreeková i samo Její Veličenstvo. Řekl bych, že si s nimi nemusíte dělat starosti, Alyce."
"To ráda slyším," řekla Cordwainerová tiše. Zhluboka se nadechla. "Mám požádat osobní správu o výběr důstojníků pro polní tribunál?"
"Ano. Ale dovolte mi, abych ještě něco dodal - něco pro všechny přítomné." Pátý vesmírný lord vstal a s přísným výrazem se obrátil k pobledlým důstojníkům prokuratury, kteří seděli za oběma admirály. "Chtěl bych vám připomenout - vám všem - že to, co jste právě slyšeli, je důvěrná informace. Lady Harringtonová a lord Young se ještě ani nevrátili z Hancocku a ani tato porada, ani cokoliv jiného, co jste ohledně tohoto případu slyšeli, viděli, nebo četli, není určeno veřejnosti, dokud můj úřad neoznámí konání soudu. Je to jasné?"
Hlavy přikyvovaly a on sám v odpověď stroze přikývl, otočil se a zvolna odešel ze ztichlého, otřeseného amfiteátru.