ODLOUČENÍ

Obyvatelé města Atra jsou ostří. Velice ostří. A stejná je i jejich kuchyně. Atro se proslavilo pokrmy jako je mulampos, silně kořeněný a částečně smrtící masový guláš známý po celém Středosvětě. Jeho nešťastné vedlejší účinky zavdaly podklad k mnoha vtipům, například: 'Jaký je rozdíl mezi první lžící mulampos a celým talířem tohoto jídla v žaludku? To první ve vás vzbudí silný dojem, kdežto to druhé silný průjem.'
Avšak pozor. Některé aterské restaurace servírují jídla, která jsou ještě nebezpečnější. Guajillo, kavárna s barem v Ulici nožů, je proslavena caherou, kořeněnou omáčkou s tak silnými leptavými účinky, že ji zbrojíři používají jako leštivo. V několika vteřinách spolehlivě rozpustí a odstraní ze starých brnění špínu, rez, měděnku a dokonce i mrtvá těla. Satanův gril v Inn-Cubus na Nábřeží je zase známý ostrým matsikasem, o kterém se traduje, že dokáže způsobit vážné popáleniny v hrdle a tlamě dospělého draka. Také se říká, že velký požár v Atru vypukl když se zapomenutý talíř s matsikasem nešťastnou náhodou dostal do kontaktu se záclonou...

Nezpracované zápisky...

Induin

Nuddo Mnohomluvný zabodl špičku svého meče hluboko do rozžhaveného písku. Koženým potním řemínkem, který měl omotaný kolem svalnatého zápěstí, si otřel pot z čela, opřel se o meč a prohlížel si lidský dav, který plnil obrovský stadion Kopulacea. Slunce do něj bušilo svými žhavými paprsky silou kovářského kladiva a bílé mramorové zdi tribun obklopujících arénu se tetelily horkým vzduchem.
"Dneska máme slušnou návštěvnost," prohodil konverzačním tónem. "Na to, že je úterý," dodal.
Smrtelně raněný gladiátor, který mu ležel u nohou, tiše zasténal, pak sebral poslední zbytky svých rychle ubývajících sil a začal se plazit k vzdálené mřížované bráně, jež tvořila jediný východ z arény. Krev, jež se mu řinula z rány, za ním vytvářela rudou stopu rychle se vypařující v krutém slunečním žáru. Palec po palci se plazil dál a bolestivě přitom lapal po dechu.
Nuddo ho chvíli nevzrušeně pozoroval, pak vytáhl z písku svůj meč a prohlédl si jeho krví potřísněnou špičku. Sehnul se, vzal hrst písku a otřel jim čepel dočista, načež se pomalu vydal za svou obětí. "Jen si je poslechni," pokračoval a hlavou kývl k vyjícímu davu. "Zabij, zabij, zabij! To je to jediné, na co myslí. Jemnější stránky boje je vůbec nezajímají. To jediné, co chtějí vidět, je krev. Někdy si říkám, proč se vůbec snažíme. Myslím všechen ten trénink, pilování šermířských fint a tak. Za co? Dvacet tablonů denně plus pojistka. Z toho se přece skoro nedá vyžít, nemám pravdu? No, tebe se to vlastně netýká. Nebo brzy nebude."
Zastavil se a znepokojeně pohlédl na chroptícího muže. "Jsi pojištěný, že? Mrzelo by mě, kdyby tvou ženu a mrňata prodali na trhu s otroky jen proto, že jsi včas nezaplatil splátku. Já osobně jsem pojištěný u armádní. To jako u Pojišťovací agentury královské armády. Líbí se mi ten jejich slogan, tobě ne? Jsme PAKA a jsme na to hrdí. Člověk by z toho umřel smíchy. Fakt psinézní."
Zraněný gladiátor, který už se nedokázal vléct dál, teď ležel nehybně na písku a sténal. Náhle si jednou rukou sáhl do měšce, který měl u opasku, a vytáhl malý keramický přívěsek s portrétem ženy a tří dětí. Ležel tam, jeho dech byl stále plytší a přerývanější, pohasínající zrak upřený na portrét, zatímco křik davu kolem sílil a byl čím dál zuřivější.
Nuddo vzhlédl k tribuně, kde Myad Dýchavičný, předseda rady a první obětní beránek města Atra, právě vstal ze svého sedátka a krátkozrace se rozhlížel kolem ve snaze odhadnout vůli davu.
"Jen se na něj podívej, na toho nabubřelého starého parchanta. Teď tady nejspíš budeme trčet celé odpoledne, než se rozmyslí. Teda, já tady budu trčet. Má to i svoje výhody, co říkáš? Alespoň už nebudeš muset poslouchat ty jeho nekonečné projevy. Vždycky je třeba dívat se na věc z té lepší stránky, že?" Nudo se usmál na umírajícího gladiátora a poškrábal se v podpaždí.
"No tak se na to podívej!" pokračoval, když Myad k radosti davu ukázal palcem dolů. "Ostudné, jiný výraz pro to nemám. Podle mě by sis zasloužil lepší konec. Jo, mimochodem - omlouvám se za ten malý trik s falešnou rukou, ale můj taťka vždycky říkal, že v boji a v lásce je všechno dovoleno. Sukničkář jeden. No, uvidíme se na onom světě."
Sehnul se, zvedl ležícímu muži hlavu za vlasy a jediným šmiknutím mu podřízl hrdlo. Pak, s uřezanou hlavou v ruce, se vydal na triumfální pochod kolem arény kvituje bouřlivé ovace davu důstojným přikyvováním.
Myad Dýchavičný se s ulehčením rozhlížel po jásajících divácích. Příští týden byl Týden zúčtování a on si zoufale potřeboval vylepšit skóre u veřejnosti. Jinak by se také mohlo docela dobře stát, že on i zbytek úřadující městské rady sami skončí v aréně tváří v tvář Nuddovi.

Atro, jedno ze čtyř velkých měst India, má zastupitelský systém, který mu závidí většina jiných měst. Jednoduše řečeno, všichni zvolení zástupci jsou ze zákona povinni dodržovat přísné morální zásady. Politik, kterému byla prokázána lež, je potrestán vyříznutím jazyku. Byl-li usvědčen, že přijal úplatek nebo službičku na oplátku, je mu uťata ruka. (Což má mimo jiné za následek, že aterští politici zpravidla vedou až úzkostlivě bezúhonný sexuální život.) A nedodržení předvolebních slibů je považováno za zločin trestaný smrtí.
Tento systém funguje už od Adriana Prostopášného, za jehož morálně pochybného panování bylo vystavěno Kopulaceum. Nařídil ho vystavět jako imitaci Terrordromu ve Velosu v naději, že pravidelné sportovní události a závody budou mít pacifikační účinky na populaci zmítanou bouřemi odporu. Krátce poté však úplně přestal ovládat svoje zvrácené choutky, takže závody atletů a koňských spřežení brzy nahradily souboje mezi gladiátory, zápasy s divokou zvěří a veřejné popravy.
Lidem se toto krveprolévání pochopitelně líbilo, ale nijak jim to nezabránilo to povstat ve Velké vzpouře v roce '71, kterou završili tím, že Adriana a jeho rádce předhodili jeho vlastní divoké zvěři. Podívaná na to, jak je nenáviděný tyran trhán na kusy vyhladovělými lenkaty, lidi tak nadchla, že když byl o rok později sesazen první revoluční výbor, shledali jeho členové ke své hrůze, že je lid dychtící si vzrušující zážitek zopakovat odsoudil ke stejnému trestu.
Byl zvolen druhý revoluční výbor, který poněkud nervózně vládl Atru další rok a pak i on skončil v písku Kopulacea. Lidé už zjistili, že s jídlem roste chuť. Třetí revoluční výbor musel být po volbách do budovy městské rady doslova přivlečen a do úřadu byl dosazen násilím. Po celý následující rok se jeho nešťastní členové schovávali pod stoly a vydávali zákony typu 'Mladou otrokyni zdarma při každém zaplacení daní' nebo 'Bezplatné sexuální služby bez omezení pro všechny mužské voliče' v zoufalé snaze zavděčit se voličstvu. Mezi voliči (hlavně muži) byli velice populární, ale po povstání žen v roce '74 byli stejně předhozeni divoké zvěři spolu s několika starými a tlustými komiky, záletnými manžely a obrovským množstvím svobodných mužů, kteří se po tom neobtěžovali znovu ozvat, přestože to výslovně slíbili.
Rada žen pak řídila město několik let během niž se do zákoníku dostalo několik poměrně nezvyklých zákonů. Mezi zločiny trestané vězením se počítalo i 'Použití latriny bez náležité péče a opatrnosti' a 'Trousení bláta po čerstvě umyté podlaze', 'Svévolné zanechání umyvadla ucpaného vousy po holení', 'Opuštění latríny s prkýnkem ve zvednuté poloze, přestože jsem ho nejméně stokrát žádala, aby ho po sobě sklopil'.
Nakonec se to všechno nějak utřepalo a vznikl skutečně integrovaný a demokratický správní systém. Členové městské rady Atra však zůstali i nadále vázáni přísným morálním kodexem zákonů, pročež vládli tak benevolentně, jak je to ještě bez intimního tělesného kontaktu možné.

V Kopulaceu spěly události toho dne pomalu k závěru. Myad Dýchavičný klesl zpátky na sedátko a s viditelnou úlevou pozoroval smějící se a jásající dav. Nuddo dole v aréně dokončil svoje kolečko vítězů a nyní stál u otevřené brány, kde podepisoval programy a házel je svým obdivovatelům.
Za jeho zády hnal krotitel zvěře do arény stádečko zmatených a velice vyděšených ovcí, koz a oslů k závěrečnému vystoupení. Z jam pod úrovní země se ozývalo vzrušené vrčení a řev lenkatů. Hladové šelmy cítily, že čas krmení se blíží.
Nuddo znechuceně potřásl hlavou. Fakt, že civilizovaný dav nechtěl uzavřít den plný her ničím jiným než podívanou na malé, vyděšené a bezbranné tvory trhané na kusy zuřivými predátory, mu působil starosti. Připadalo mu, že to nějak umenšuje a degraduje velikost celého představení. Gladiátorské hry skutečně miloval; všechen ten machismus zbraní a kožených zbrojí, obdiv davu, žhavé slunce v zádech když se blížil ke svému protivníkovi, pach čerstvě prolité krve v odpoledním...
Znechuceně nakrčil nos. Pach skutečně cítil, ale ne krve. Někdo by měl ty klaté kozly alespoň ostříkat hadicí. Smrděli hůř než ubikace otroků pod Kopulaceem. Rozhlédl se a uviděl dva malé oslíky, kteří hýkali strachy a přitom se vyprázdňovali.
"No skvělé!" zamumlal. "To je úroveň! Opravdu vkusný způsob jak zakončit hry."
Jeden z oslů stál kousek stranou a nevzrušeně pozoroval zmatené pobíhání ostatních zvířat. Byl malý, hnědý a zjevně prašivý. Teď si smutně povzdechl.
"Jen hádám," řekl, "ale mám za to, že kdyby tě každou chvíli měla smečka vyhladovělých lenkatů roztrhat na kusy, také bys dospěl k názoru, že je na
místě ulevit svým útrobám." Nuddo vytřeštil oči a oslík pokračoval. "Ale z hlediska vás lidí je nejspíš všechno v dokonalém pořádku. No jistě. Vy máte meč a protivníky k vám pouštějí postupně, po jednom. Zkus si někdy jaké to je, když na svou obranu máš jenom zuby a kopyta. Nedovedeš si představit, co bychom my kopytníci při podobných příležitostech dali za protistojné palce."
"Ty umíš mluvit!" zalapal Nuddo po dechu.
Oslík zvedl hlavu a zadíval se mu do očí. "Ne že by mi to teď k něčemu bylo, že?" opáčil. "Co mám dělat? Pokusit se lenkaty rozptýlit přehršlí zábavných anekdot? Nebo je mám unudit k smrti? Smlouvat s nimi? Myslíš, že bych je mohl přesvědčit, aby se stali vegetariány?"
Naklonil hlavu na stranu a zadíval se na něj jako se někdo, kdo má přísnou dietu, dívá na tác kremrolí. Nuddo pocítil, jak mu po zádech přeběhl mráz. Mimovolně o krok ucouvl.
"Mimochodem," pokračoval oslík, "být tebou, další chytrácké poznámky tady o mých přátelích bych si odpustil. Mohl bych ti názorně předvést, jak těžko se zachází s mečem, když ti nezbude ani jeden prst. Comprenez?"
Pak se otočil a hbitě odcválal do arény. Nuddo Mnohomluvný otevřel ústa, aby odpověděl, ale nic z nich nevyšlo. Poprvé v životě nedokázal přijít na nic, co by řekl.

Když se velká kovová brána za vyděšenými zvířaty zavřela a z padacích dveří ukrytých v písku na druhé straně arény začaly pomalu ale hladce vyjíždět masivní klece, nabyl nahoře na tribuně vzrušený šum kvality crescenda. Uvnitř klecí se vrhalo proti mřížím šest velkých lenkatů běsnících vzrušením, hladce olejovitá srst se jim divoce ježila a hladově cenili zuby ostré jako břitvy. Každý z nich měl na krku úzký obojek odlišné barvy.
Nahoře na tribuně bušili diváci v očekávání krveprolití do opěradel. Minulý týden udělali lenkati nový rekord, když roztrhali a pozřeli všechna krmná zvířata za méně než tři minuty. Dnes se uzavíraly vysoké sázky na to, zda se rekord udrží nebo bude překonán.
"Padesát tablonů!" vykřikl někdo. "Padesát na toho se zeleným obojkem, že zabije jako první!"
"Sto!" zvolal někdo jiný. "Sto na červeného, že zabije nejmíň tři!"
"Mých osmdesát tablonů říká, že dnes padne rekord!" ječela křehká stařenka v první řadě. V obličeji byla brunátná vzrušením a zuřivě mávala svazečkem pětitablonových bankovek.
"Dvě stě!" ozval se čtvrtý hlas a přestože byl maličko rozbředlý alkoholem a o nic silnější, než okolní šum, donesl se vlhkým vzduchem spolehlivě k uším všech. "Dvě stě, že támhle ten osel zabije lenkata!"
Na okamžik zavládlo ohromené ticho a všechny hlavy se otočily na malého, zpustlého chlápka, který nabídl tu absurdní sázku. Seděl v první řadě a bylo na něm vidět, že udělal co bylo v jeho silách, aby se opil namol, ale v dlani svíral silný stůček bankovek. Delikátně si říhl a po tváři se mu rozlil přátelský opilecký úsměv. "Tak vsadí se se mnou někdo?" zeptal se.
Dvě klaté stovky? pomyslel si dav jako jeden muž. Na osla?? Že zabije LENKATA??? Jasně, sem s tím!
Během několika vteřin byl chlápek obklopen hustou masou lidí mávajících penězmi, vykřikujících nabídky a soupeřících mezi sebou jako hejno včel snažících se vysát nektar z jediné květiny. V tom vzrušení z představy na rychlý zisk si žádný z nich nevšiml, jak podezřele obratně ten opilý skrček počítá kurzy.
Malý hnědý oslík dole v aréně to vše pozoroval s vcelku spokojeným výrazem. Nenápadně obešel klece s lenkaty zezadu, zatímco zbytek ovcí, koz a oslů se
v hrůze mačkal na opačné straně arény, co nejdál od strašlivých predátorů. Pak, když se ozvalo víření bubnů, znehybněl a prakticky splynul s pískem, na kterém stál.
Dav se naklonil kupředu a ztichl očekáváním, pak víření bubnů dosáhlo crescenda a utichlo, dveře klecí se otevřely. Lenkati vyskočili ven a řítili se pískem arény ke svým obětem jako aerodynamická hnědá vlna zkázy. V jednom okamžiku byl opačný konec arény plný vyděšených zvířat, v příštím poletovaly vzduchem krvavé kusy masa a pět navýsost spokojených lenkatů se cpalo.
Ovšem šestý a nejmenší z nich vyrazil příliš pomalu, než aby se stihl do zabíjení zapojit. Plížil se kolem, vrčel a prskal na ostatní, hnaný potřebou něco ulovit, cítit, jak se to zmítá a kope, slyšet smrtelné pištění, trhat a sytit se ještě teplým masem. V tom okamžiku se v jeho zorném poli objevil malý hnědý oslík schovaný za jednou z klecí.
Lenkat vyrazil jako kdyby někdo jeho zadnici ukázal talíř mulampos.
Proběhl arénou a vrhl se vpřed ve skoku pečlivě vypočítaném tak, aby přistál přežvýkavci přímo na hřbetě... oslík se však na poslední chvíli svalil na zem a odkutálel se, takže mu lenkat přeletěl přes hlavu. V příštím okamžiku šelma zasyčela bolestí, jak se jí ostré oslíkovy zuby zaťaly do levé zadní nohy, v oblaku prachu žuchla do písku a pak se převalovala tak dlouho, až se zarazila nárazem o zeď arény. Zařvala bolestí i vztekem a vyskočila, aby zaútočila znovu, vtom však spatřila něco, co jí doslova vyrazilo dech.
Oslík se hnal plnou rychlostí přímo k ní, až mu písek odletoval od kopyt. Než se lenkat stačil vzpamatovat, zabořily se mu do krku jeho zuby, pronikly silnou kůží i tuhými svaly a proťaly arterie ukryté uvnitř. Žlutá krev vytryskla obloukem a rozlila se po mramorové stěně arény; její proud postupně slábl, až konečně ustal docela a z lenkata zbyla jen mrtvá chlupatá hromádka ležící u zdi.
Na okamžik by bylo slyšet spadnout špendlík - a to nejen kovový, ale i plastový, který by dopadl na hromadu peří v čalouněné cele několik set kroků odsud. Pak devadesát devět procent diváků v Kopulaceu propuklo v nadšený křik, jásot a aplaus. Zbytek ještě chvíli zděšeně poulil oči na chladnoucí tělo mrtvého lenkata, než pomalu přesunul pohled na toho opilého otrapu, který teď vzrušeně poskakoval a vesele pokřikoval na vítězného oslíka. Trochu pozdě se ukázalo, že se ti dva dobře znají.
"Johó, Koťátko! Teď jsi mu to nandal, brácho!" křičel chlápek a mával ve vzduchu hrstí oběživa. "Nádhera! Jen se koukni, kolik jsme vydělali! Pěkně jsme těm pitomcům vytřeli zrak!"
Oslík se trochu nervózně rozhlédl po aréně, kde ostatní lenkati hladově dojídali poslední zbytky potravy.
"Ehm, Tarle... tak mě napadlo, že bychom mohli zmizet," řekl. "Myslím, hned! Tedy jestli proti tomu nic nemáš."
"Jo. Ehm... jasně. Správně." Tarl, takto opilý otrapa, si náhle uvědomil, že se někteří z 'pitomců' začínají tvářit agresivně. Všude kolem se začalo ozývat podrážděné mručení.
"Ta sázka byla zfixlovaná!" zavrčel někdo.
"Byli jsme okradeni!" přidal se někdo jiný. Podsaditý, svalnatý bojovník tasil meč a postavil se před Tarla. "Ruším sázku," prohlásil. "Vrať mi moje peníze. Nebo."
Tarl se na něj zamračeně podíval a nacpal si bankovky pod kabátec. Ze země zvedl napůl prázdnou láhev červeného vína, dlouze se napil a pak se na bojovníka zašklebil. "Vodklatuj, smrkáči," řekl mu šťastně.
Bojovníkův obličej zbrunátněl vztekem. Hrozivě zavrčel a rozmáchl se mečem, aby Tarla přeťal v půli, ten se však náhle tak nějak zatetelil a byl pryč. Na jeho místě stála velká a velice tvrdá železná kotva. Bojovníkův meč do ní narazil s hlasitým 'klang-ng-ng-ng--' a jeho majitel začal poskakovat na místě, přičemž se snažil sprostě nadávat a cpát si bolavé prsty do úst zároveň. Bolelo to, jako by ho kopl drožkářský kůň.
Dole v aréně stál oslík s očima křečovitě zavřenýma a čekal, až se něco stane. Po chvíli jedno oko otevřel, opatrně se rozhlédl. Zdálo se, že ho překvapilo, že je stále v Kopulaceu.
"No výborně," zamumlal si sám pro sebe. "Ten ptačí mozeček! Mohl jsem vědět, že to zvrtá!"
Na opačném konci arény se zbylí lenkati rvali o poslední kus kozí mršiny. Když zmizel v tlamě největšího z nich, ostatní se začali rozhlížet po nějaké jiné kořisti. Všichni najednou spatřili oslíka a s krvežíznivým řevem se rozběhli k němu.
Oslík tam jen stál a čekal. Věděl, že by je snad dokázal přemoci jednoho po druhém, ale bojovat se všemi pěti bylo jako pokusit se zastavit míchačku na beton tím, že do ní strčíte hlavu. Neměl však na výběr. Útěk nepřicházel v úvahu - nebylo kam utíkat. Uletět na svobodu nebo se zahrabat do písku by sice bylo řešení, jenomže by k tomu potřeboval křídla nebo mohutné hrabavé tlapy a on byl jako už mnohokrát předtím nucen smířit se se skutečností, že v normálním, každodenním životě jsou kopyta leda tak na parádu. Proto tam stoicky stál a čekal.
Nejbližší z lenkatů skočil, otevřel tlamu... a oslík zmizel, jako by někdo otočil vypínačem. Lenkat dopadl ve spletenci nohou, zubů a srsti do písku, několikrát se převalil a zastavil se až u stěnu vedle svého mrtvého kolegy. Ostatní čtyři, okradení o svou kořist, zuřivě zavyli a pak, jelikož jim nic lepšího nezbývalo, začali trhat mršinu.
Dav šílel. Dívat se, jak je stádečko neškodných domácích zvířat trháno na kusy, byla zábava, ale když jedno z nich zabije lenkata a pak zmizí...
Úžasné! Proto teď dupali, jásali a tleskali, a Myad Dýchavičný se na svém sedátku nahoře poprvé ode dne voleb usmál. Nuddo Mnohomluvný za bránou arény se však mračil jako sto čertů a proklínal krotitelé zvěře. Poprvé za bohové vědí kolik let nebyl miláčkem davu on, a jako by to nestačilo, z jeho právoplatného místa na výsluní ho nevystrčil nějaký jiný bojovník, ale malý prašivý oslík!
Nuddo Mnohomluvný byl všechno, jen ne šťastný.

Zato zákazníci v pivnici U Krysotrusa v aterském Východním konci byli velice šťastní, protože bylo úterý a roztřesenou rukou vyvedený nápis nad výčepním pultem hlásal, že 'Outerní večery sou U Krysotrusa šťasný večery'.
Krysotrus, poloork s nosem na kšeft a tváří jako zanícený plicní lalok, přišel s nápadem na 'šťasné večery' v reakci na novou vinárnu, kterou otevřeli hned vedle. Princip spočíval v tom, že za první sklenku zaplatíte plnou cenu a pak za každou další o deset procent méně, než za předchozí.
Což znamenalo, že pokud vás první runda stála 100 bronzových tablonů, za druhou jste zaplatili už jenom devadesát, za třetí 81, za čtvrtou 73 a tak dále. Všichni atřané výhodné koupě zbožňují a tak byl Krysotrusův podnik každé úterý plný lidí snažících se vypít tolik, aby se dostali na jednociferné procento obvyklé ceny. Výsledkem bylo, že se všichni tak namazali, že si vůbec nevšimli, jak je Krysotrus šidí na drobných zpátky. Krysotrus na tom vydělal balík.
Štamgasti kolem baru byli tak zaujatí pitím, že si nikdo nevšimnul, když se náhle na židli v koutě zmaterializoval Tarl. V ruce držel láhev vína a na tváři měl stále ještě úšklebek, kterým se rozloučil s agresivním válečníkem. Kabátec měl napěchovaný bankovkami.
Rozhlédl se po známém okolí a zhluboka se nadechl. Pach zvětralého piva, elfice a starých zvratků byl jakýmsi podivným způsobem uklidňující. Luskl prsty na číšnici, aby mu donesla pintu piva, když tu si uvědomil, že tady něco schází. Kolem baru se tlačil menší dav lidí. Bylo tam i několik pololelfů a trpaslíků. Byly tam židle a stoly a spousta chlastu. Ale nikde neviděl ani jediného oslíka.
Tarlovi spadla čelist a v obličeji se mu objevil výraz naprostého zděšení. Rychle začal mumlat zaklínadlo, ale když ho dokončil, nic se nestalo.
Zkusil to znovu, s očima křečovitě zavřenýma a rukama napřaženýma před sebe. Šlachy na vyzáblém krku se mu napjaly soustředěním a na rukou mu naběhly žíly. Na čele mu vyrazil pot a prsty měl zahnuté jako dravčí spáry. Náhle se ozvala tichá exploze a před ním se zhmotnil oslík, oči křečovitě zavřené a každičký sval na těle napjatý k prasknutí. Tarl si zhluboka oddechl úlevou a pohodlně se opřel o stěnu. Osel otevřel oči a vyčítavě se na něj podíval.
"To se ti vážně povedlo," zamumlal.
"Popletl jsem zaklínadlo," zabručel Tarl nešťastně. "Nedokázal jsem...
prostě jsem si nedokázal vybavit ta slova." Náhle se odmlčel a pozvedl ruku. Pořád se mu viditelně třásla. "Nejspíš jsem toho vypil málo, nebo co. Nevím. Moje paměť už není, co... ehm..." Odmlčel se a pokusil se vzpomenout, co že to jeho paměť přesně bývala, ale marně. Ruka se mu sama natáhla po lahvi vína, jako by jednala naprosto nezávisle na zbytku těla. K jeho stolu se přitočila číšnice a postavila před něj napěněný korbel Patentního síliče břicha Velkého Ollieho (trolího piva). Na oslíka nic z toho neudělalo viditelný dojem.
"Skvělé," řekl. "To hovoří za celé svazky. Věci je třeba dělat podle jejich důležitosti. Za prvé, najít si pohodlnou židli v knajpě. Za druhé, objednat si pivo. Za třetí, ehm, no... aha, jestli zbude trocha času, tak zachránit kamaráda, kterého se v Kopulaceu právě chystají roztrhat na kusy divoké šelmy."
Tarl se pokusil vymyslet něco, co by na to mohl namítnout, ale jediné, na co se zmohl, bylo: "Můžu ti objednat pití?"
Oslík si ho změřil ještě lhostejnějším pohledem.
"Ty ožralo!" řekl. "Měli jsme se přece pokusit zachránit našeho společného přítele Ronana, ale sotva jsme před čtyřmi týdny přišli do téhle pekelné díry, stala se z tebe úplná onuce a to jsi ani předtím za moc nestál.
Nemůžu říct, že bych neviděl tvory s větším obsahem alkoholu v organismu, než máš ty, ale ti všichni byli ve velkých sklenicích na policích v laboratoři. Dnes odpoledne mě málem zabili a kvůli čemu? Abys měl dost peněz na další měsíc bezstarostného chlastání. Je mi líto, kámo, ale už toho mám dost. Odcházím."
Naposledy se na něj vztekle zamračil, pak se otočil a pomalu vyrazil ke dveřím. Krátce se zastavil u jednoho stolu, kde sebral velký biftek z talíře někoho, kdo si odskočil k baru, a pak vyšel na ulici.
Tarl se za nim smutně díval. Cítil, že by měl něco udělat, ale neměl ponětí, co by to mělo být. Mozek už mu vůbec nepracoval. Pohlédl na láhev, kterou držel v ruce, a která byla k jeho naprostému překvapení prázdná, a potřásl hlavou. Co se to s ním, klat, dělo?