MÁME PRO VÁS PRÁCI. PLATÍME MILIARDU.
Zpráva třikrát zablikala v horní části monitoru a pak zmizela. Rod Morgan se usmál. O kvazimultivládním, kvazikomercionálním konsorciu, které shromažďuje prostředky k financování riskantní výpravy k Saturnu, už slyšel. Ukončil hru WARPWORLD, kterou právě hrál, a přepnul na net-mail, aby si přečetl zbytek vzkazu. Uhodl - zpráva opravdu přišla od konsorcia. Ta práce musela být doopravdy riskantní, když za ni nabízeli rovnou miliardu dolarů. Přestože dolar už nebyl, co býval dřív, miliarda byla pořád hromada peněz.
Rod si přečetl zprávu. Nabízeli mu velení výpravy. To ho koneckonců nepřekvapovalo, byl nejlepší kosmický pilot k mání. Bez zaváhání napsal odpověď.
PRÁCI PŘIJÍMÁM. KOHO BUDU MÍT V POSÁDCE?
Odpověď si k němu brzy našla cestu etérem a optickými vlákny SolNetu. Seznam obsahoval pět jmen. Dvě - Seiči Takeo a Pete Stewart - mu nic neříkala, ale další tři znal Rod dobře, protože se s těmi lidmi podílel na výstavbě základny na Marsu. Sandra Greenová a Daniel Horning na ní stále ještě byli. Horning byl jeden ze tří lékařů na Marsu, vlastně nejlepší z nich, kromě toho byl skvělý technik manipulace s odpady - nezbytný člen posádky každá dlouhodobé výpravy. Sandra byla bioložka a byla členka skupiny, která měla na Marsu za úkol pátrat po místních formách života. Byla také nouzovým zdravotním technikem malé vědecké skupinky na Boreální základně. Na štěstí pro konsorcium financující základnu na Marsu, ale na neštěstí pro vědce to teď vypadalo, že na Marsu žádné místní formy života nejsou . V důsledku toho se zelení, Míroví ochránci planety, do kolonizace Marsu zatím nijak bouřlivě nevměšovali.
Poslední ze tří jmen na seznamu, Chastity Blazeovou, znal Rod velice dobře. Byli společně členy Transplanetární skupiny kosmické dopravy, která se starala o pilotování nákladních lodí na Mars a zpátky. Rod se z poslední cesty vrátil před čtrnácti dny a nyní si užíval velice zaslouženou dovolenou na plážích San Diega, kde se opaloval, zatímco Chastity nejspíš právě vyrážela na cestu domů. Pokud bude v posádce ona, nebude výprava jen výnosná, ale také zábavná. Rod zavřel svůj přenosný počítač, opatrně, aby se mu do něj nedostal písek, schoval ho do obalu a pak se rozběhl přes pláž k moři.

O patnáct minut později se stejná zpráva objevila na dotekové obrazovce terminálu na palubě obří nákladní kosmické lodě, která zrovna přešla na vysokorychlostní odletovou dráhu z Marsu.
MÁME PRO VÁS PRÁCI. PLATÍME MILIARDU.
Chastity ze všeho nejdříve napadlo, že je to něčí pokus o vtip, a proto pečlivě prozkoumala zkomprimované kontaktní údaje na konci vzkazu a ověřila si adresu odesilatele. Byl to art@sne.com.us.e - Art Dooley, president Space s.r.n. Ačkoliv Art sám pravděpodobně miliardu dolarů neměl, věděl, kde by se dala sehnat, takže zpráva přece jen asi nebyla hackerský žert.
Hbité prsty s krátce zastřiženými nehty na Chastitině pravé ruce se rozběhly po dotekové obrazovce a brzy už se po SolNetu vracela její odpověď.
ŘEKNĚTE MI O TOM NĚCO VÍC.
Země byla v tuto chvíli na opačné straně Slunce, než Mars, takže zpráva bude potřebovat patnáct minut na to, aby se dostala k cíli. Pak bude třeba dalších patnácti minut, než přijde odpověď. To poskytovalo Chastity dostatek času, aby si všechno pořádně promyslela, protože teď, když navedla loď na letovou dráhu, neměla v podstatě nic na práci. Shrnula si náramky na levé ruce ze zápěstí, aby jí nepřekážely, a pak se vrátila k práci na malíčku. Chastity nejprve vyleštila jeho dlouhý nehet a pak na něj pečlivě nakreslila vlajku Austrálie - místo hvězdiček si nalepila zrnka diamantu.
Tím dokončila sbírku vlajek, kterou teď bude týden nosit na levé ruce, než se rozhodne pro nějaké jiné téma. Namalování každého nehtu jí zabralo spoustu času, ale toho teď měla víc než dost.
Chastity a její dvoučlenná posádka, skládající se z druhého pilota a strojníka, se vraceli na nákladní lodi Boeing-Mitsubishi z Marsu, kam doručili náklad přesných 3-D mechfabů, chemsyntů a specializovaných počítačových procesorů. Na Marsu byla hojnost surovin, a proto místo aby tam dopravovali jídlo, palivo, obydlí a stroje, dovezli speciální zařízení, které to všechno dokázalo vyrobit z marsovské atmosféry a půdy. Všechny možné stroje - včetně gigantických těžních věží na vodu, osobních počítačů, buldozerů, marsovských letounů a balistických skákačů - byly vyrobeny pomocí mechfabů přímo na základně Olympia a ze Země se dovážely jen složité procesory, které tvořily mozky strojů.
Jako mechfaby sloužily k výrobě strojů, chemsynty zase vyráběly palivo a jídlo, které udržovalo v provozu stroje i lidi. Syntetický řízek ochutnala Chastity při své poslední večeři na Marsu - byl tak dobrý, že dlouho otálela v jídelně a odhodlávala se objednat si ještě jeden, místo aby si šla zatančit se svalovcem, se kterým měla ten večer schůzku. To Chastity připomnělo, že jediná příležitost, kdy se s Artem Dooleyem setkala osobně, bylo shodou okolností také rande. Bylo to před osmi lety. Zrovna získala doktorát z astroinženýrství na MIT, zatímco Art studoval posledním rokem práva na Harvardu - specializoval se na kosmické právo. Pozval ji na malou recepci před hlavním banketem pořádaným u příležitosti výroční setkání Mezinárodní astronautické federace, které se toho roku pořádalo v Bostonu. Už tehdy nosila dlouhé nehty a spoustu náramků na obou rukou. Vzpomněla si, že si na ten večer vzala svoje nejlepší šaty, červené, bez ramínek. Jako nejmladší a největší žena na recepci vzbudila značnou pozornost, a když delegáti MAF ve smokinzích zjistili, že ta ztepilá černovlasá a fialkovooká kráska s nimi docela dobře dokáže držet krok v odborné konverzaci, zapamatovali si ji. Toho večera udělala dojem na mnoho významných lidí, včetně ředitele Boeing-Mitsubishi. Nakonec se z toho vyklubala smlouva na práci zkušebního pilota kosmických lodí, což postupně vedlo k jejímu současnému zaměstnání u TransPlanetární - stala se pilotem lodí, které dříve testovala.
Vzpomněla si, že jí Art byl toho večera velice nápomocný a dal si záležet, aby ji představil každému, na kom záleželo. Potom vždy diskrétně poodstoupil a poslouchal, zatímco ona vedla konverzaci. Zvláštní, že od té doby se s ní nespojil. Až teď, po osmi letech, od něj dostala tuto záhadnou zprávu.
Na podobné konferenci MAF před pěti lety začal skutečný kosmický věk. V obskurním článku nazvaném 'Vlastnosti NHe 64
' optoatomový chemik jménem George Phillips z Národního institutu standardů a techniky v Boulderu ve státu Colorado popsal leteckým technikům strukturu a energetické vlastnosti nitrostabilizovaného metastabilního helia, které nyní atomoví fyzikové nazývají nitrometahelium a letečtí technici 'meta'.
Meta ma zvláštní molekulu, něco mezi skákací kuličkou a vinným hroznem. V jejím jádru se nachází jediný atom excitovaného dusíku, obklopený šedesáti čtyřmi heliovými atomy, z nichž každý má jeden elektron převedený do energeticky metastabilního stavu. Metastabilní helium se dá vyrobit poměrně snadno - stačí do heliového plynu pustit trochu vysokonapěťového elektrického proudu. Velký počet metastabilních atomů helia je v každém neonovém poutači stejně jako v helioneonových laserech čteček čárkového kódu v supermarketech. Už dávno se ví, že kdyby se metastabilní helium dalo skladovat, bylo by z něj skvělé raketové palivo, protože obsahuje více energie na jednotku hmoty než jakákoliv jiná známá látka. Samostatný metastabilní atom helia má životnost dvě a půl hodiny, ale při zhuštění většího množství v nádrži klesne životnost na pouhý zlomek sekundy, čímž se stává jako raketové palivo nepoužitelné.
Phillips zjistil, že pokud vytvoříte směs heliových a dusíkových atomů a potom je vybudíte do metastabilního stavu lasery, shluknou se metastabilní atomy helia kolem atomů dusíku. Shluky tvořené šedesáti čtyřmi atomy metastabilního helia obklopujícími jediný vybuzený dusíkový atom se ukázaly být mimořádně stabilní. Nějakým divným, stále ještě nepochopeným způsobem stabilizuje jediný dusíkový atom dokonale vybuzené heliové atomy. Meta shluky se podařilo zkondenzovat v kapalinu. A co je na tom nejlepší, kapalná meta se dá skladovat v poměrně širokém spektru teploty bez nebezpečí exploze. Lavinovitý proces nespustí dokonce ani občasné kosmické záření. Pokud by ovšem byla meta zahřátá na více než dva tisíce dvě stě kelvinů, shluky by se rozpadly. O pouhou milisekundu později by šedesát čtyři heliové atomy ze shluku uvolnily svou energii a vytvořily by purpurovo rudou plazmu ionizovaného heliového plynu s rozptýlenými atomy dusíku.
Aby si s tímto energeticky novým palivem poradily rakety, musely být vyvinuty speciální motory s 'magnetickými štíty'. Meta má naštěstí i vysokou tepelnou kapacitu, takže může být předtím, než je 'spálena' v reakční komoře, využita k chlazení trysek. Netrvalo to dlouho a technici vyrobili první raketový motor, který pracoval na principu přeměny shluků mety v reaktivní kinetickou energii zplodin. Rychlost uvolňování zplodin dosahovala třicet kilometrů za sekundu, což je zhruba šestkrát víc, než kolik se zatím podařilo dosáhnout s nejlepším raketovým palivem, kapalným vodíkem spalovaným v kapalném kyslíku. Zatímco doposud se kosmické rakety určené k vynášení nákladu na oběžnou dráhu skládaly většinou z nádrží, v nových strojích MACDAC připadala na palivo obvykle pouhá jedna třetina celkové suché váhy. Dokonce i meziplanetární náklaďák Boeing-Mitsubishi, kterému velela Chastity, potřeboval jen tolik paliva, kolik sám vážil, aby uletěl polovinu AU k Marsu za méně než dva měsíce. Ve svém důsledku to znamenalo, že každá společnost, která dokázala postavit letadlo, mohla sestrojit i nákladní nebo osobní kosmickou loď. Na oběžné dráze Země nyní byly tři kosmické hotely a základna Luna. Brzy bude na Marsu dokončena základna pro superbohaté turisty, kteří touží vystoupit na nejvyšší horu ve Sluneční soustavě - Olympus. Na rozdíl od Chastitina pomalého náklaďáku dokázaly urazit nové výletní lodě cestu ze Země na Mars za pouhých deset dní.

O tři týdny později vešla Chastity do Artovy kanceláře. Když ji Art uviděl, bodlo ho u srdce. Jediné slovo, které ji může vystihnout, je nejspíš 'velkolepá', pomyslel si. Měla tmavé, vlnité vlasy, fialkové oči, výrazné rysy a tělo desetibojařské přebornice. Artovi neuniklo, že na levé ruce má stále dlouhé, fantasticky pomalované nehty a pořád na ní nosí obrovské množství náramků. Zato na pravé ruce neměla ani jeden a nehty na ní měla krátce zastřižené, aby jí nebránily při jemném ovládání meziplanetární kosmické lodi.
Pohled na její dlouhé, umělecky ozdobené nehty vrátil Arta do doby, kdy ji uviděl poprvé. Bylo to před osmi lety a zrovna se poohlížel po nějaké vhodné manželce. Pustil se do toho s důkladností, s jakou dělal ve svém životě všechno. Tehdy už skoro dostudoval - jako jeden z nejlepších žáků, samozřejmě. Bylo načase, aby postoupil do další fáze svých životních plánů. Věděl, že je nositelem kvalitních genů, a cítil, že si svět zaslouží, aby je předal dál. Proto se rozhodl najít si ženu, jejíž genetická výbava by doplnila jeho; nějakou s matematickými a analytickými schopnostmi mísícími se se společenským a uměleckým nadáním, vysokou, aby kompenzovala jeho podsaditou postavu, a takovou, která by byla ochotná porodit čtyři děti.
Chastity byla jednou z mnoha, které si Art vyhlédl a pozval na schůzku. Už při jejich prvním setkání však zjistil, že jejím primárním cílem je pilotovat kosmickou loď. A jelikož riziko nemoci z ozáření v kosmickém prostoru se s bezpečným těhotenstvím příliš neslučuje, místo aby se jí pokusil dvořit, seznámil ji na recepci s přáteli svého otce a ona se chopila příležitosti.
Art ženu nakonec našel - Blanche, prvotřídní počítačovou expertku - a spolu s ní teď očekával čtvrtého potomka. Blanche přitom stačila udělat kariéru na SolNetu. Po celou tu dobu byl Blanche věrný, ale nyní se nedokázal ubránit pomyšlení, jaké by to asi bylo, kdyby mu ty dlouhé nehty pomalu přejížděly po nahých zádech...
"Ahoj, Chastity," pozdravil ji. "Vypadáš skvěle jako obvykle."
"Co to mělo být s tou prací za miliardu?" zeptala se Chastity, která byla zvyklá jít hned k věci.
"Zabere ti dva a půl roku - třicet měsíců. Je to riskantní a snadno se přitom dá přijít o život, takže nám připadalo, že miliarda je vcelku úměrná odměna."
"Musí to být zatraceně riskantní, když jsi to ohodnotil na celou miliardu," poznamenala Chastity opatrně. "Je to vůbec legální? ...a kdo jsou ti 'my', za které mluvíš?"
"Zastupuji konsorcium. Zahrnuje vlády mnohých zemí s kosmickým potenciálem, takže legální je to docela určitě. Je v něm také několik výrobců letadel, společností pro kosmickou dopravu a majitelů kosmických základen. Naším dlouhodobým cílem je zajistit dostatečný zdroj levné mety. Na její dosažitelnosti za rozumnou cenu v podstatě závisí celý další rozvoj kosmonautiky."
"Už jsem si s tím sama začala dělat starosti," řekla Chastity.
Aniž by čekala na vyzvání, uvelebila se v křesle. "Helium je na této planetě velice vzácný prvek a pokaždé, když nastartuju náklaďák, vypustím ho několik set tun do vesmíru."
"Nejsi jediná, koho to zneklidňuje," odpověděl Art a posadil se na okraj psacího stolu. "Liga za ochranu helia demonstruje na Kagošimě, Bajkonuru i na Canaveralu. S podobnými cvoky si sice v Americe dovedeme poradit, ale v jiných zemích působí demonstranti politické problémy."
"A nemají snad ti demonstranti pravdu?" opáčila Chastity.
"Ve skutečnosti ne," řekl Art. "Ze studní v Texasu a jiných západních státech čerpáme stovky milionů tun přírodního plynu za rok a zhruba sedm procent z toho je helium. S rostoucími požadavky na helium pro výrobu mety odkryli těžaři další vysokokoncentrační studny, takže máme helia dost, i když si to možná členové LZOH nemyslí. Jenomže ještě musíme přeměnit helium v metu a pak ji dopravit do vesmíru, na což se spotřebuje další meta. Proto se konsorcium snaží zajistit v podstatě neomezený zdroj mety přímo ve vesmíru."
Chastity se zatvářila zmateně. Její fialkové oči jako by pod nakrčeným obočím ztmavly, jak se úporně snažila porozumět tomu, co se jí Art snažil vysvětlit. "Helium dostalo své jméno podle Slunce, protože právě tam bylo poprvé prokázáno spektroskopickou analýzou," řekla. "Ale přece je nechcete zachytávat ze slunečního větru nebo dolovat na Měsíci? A kde jinde než na Slunci se dá ve vesmíru najít významné množství helia?"
"Na Saturnu."
"Samozřejmě!" zvolala Chastity rozzlobená sama na sebe za to, že zapomněla na vnější planety. "I když Jupiter je blíž... Co k tomu chcete použít? Sběrnou sondu? Bylo by zajímavé letět na ní."
"Sběrná sonda by shromáždila hlavně vodík jen s několika procenty helia," odpověděl Art. "Ne. My plánujeme dopravit do atmosféry Saturnu továrnu na metu, výrobní jednotku ukotvenou pod balonovým vorem. Továrna bude z atmosféry získávat helium a měnit ho na metu. Kosmické tankery poháněné metou ji pak dopraví zpátky do vnitřní sluneční soustavy. První výprava prokáže uskutečnitelnost tohoto projektu tím, že dopraví k Saturnu lidmi řízenou variantu takové výrobní jednotky, zprovozní ji a vyrobí v ní palivo nutné pro svou zpáteční cestu. Proto jsme vybrali Saturn místo Jupiteru: gravitační studna Saturnu není tak hluboká a přetížení v horních vrstvách atmosféry odpovídá pozemské gravitaci, zatímco na Jupiteru by bylo dvaapůlkrát vyšší. Na Saturnu se budeš cítit skoro jako na Zemi."
"Neřekla jsem, že tu práci vezmu," upozornila ho Chastity. "Vlastně už práci mám... u TransPlanetární."
"TransPlanetární je členem konsorcia. Právě ředitelství TransPlanetární tě doporučilo na místo pilota pro tuto výpravu."
"Pilota!" zvolala Chastity podrážděně. "A kdo bude velitel?"
"Rod Morgan," odpověděl Art. "Už tu práci přijal."
"Aha..." řekla Chastity a v duchu připustila, že Rod je přece jen starší a zkušenější než ona.
"Co kdybychom ho zavolali?" navrhl Art a stiskl tlačítko bzučáku. "Poslední tři týdny, zatímco ty jsi byla na cestě sem, spolupracuje s lodními techniky. Pokud jde o technické otázky, zodpoví ti je lépe než já a já ti zase mohu odpovědět na všechno, co se týká obchodní a finanční stránky podniku."
Otevřely se dveře a dovnitř vešel Rod Morgan v kosmické kombinéze a měkkých botách, jaké obvykle nosili piloti lodí TransPlanetární. Byl pohledný a světlovlasý, skoro stejně vysoký a svalnatý jako Chastity, až na to, že objem hrudníku každého z nich zahrnoval jiné proporce. Když je lidé od TransPlanetární viděli spolupracovat, říkali si, že by z nich byl hezký pár... a oni na tom skutečně tu a tam tak trochu zapracovali. "Ahoj, Rode," pozdravila ho Chastity a vstala z křesla, aby mu potřásla rukou. "To, že výpravě velíš ty, je pro mě dobrý argument, abych se také přidala - skoro stejně dobrý jako ta miliarda babek. Na čem poletíme?"
"V zásadě je to stejný náklaďák Boeing-Mitsubishi, na jakých létáme normálně. Proto jsme také oba v čele seznamu. Místo nákladních modulů budeme mít víc palivových nádrží, takže provedeme meziplanetární skok rychleji a pořád nám ještě zbude dost paliva k navedení k Saturnu. Místo přistávacích vzpěr budem mít balon."
"To vypadá na planetární výzkumnou expedici," řekla Chastity a obrátila se k Artovi. "Jak to, že to nedělá NASA? ...nebo ESA ...nebo jestli je to pro jednu zemi příliš drahé, proč to neuskuteční v rámci mezinárodního výzkumu?"
"Důvod, proč jsme založili konsorcium pro financování výpravy, je, že jsme ji chtěli učinit ekonomicky proveditelnou," odpověděl Art a pak se pustil do obšírnějšího vysvětlování. "Pokud by se toho měla oficiálně ujmout některá z národních vlád, nebyl by přijatelný už samotný koncept výpravy, který by zahrnoval značné riziko pro posádku. Abychom jí zajistili dostatečné bezpečí, museli bychom udělat kosmickou loď tak těžkou, že by se vůbec nedostala k Saturnu, natož aby si mohla nést palivo na zpáteční cestu. Tím, že bylo břemeno - a zodpovědnost za případný neúspěch - přeneseno na komerční organizaci, mohla být loď odlehčena na takovou míru, která cestu umožní. Proto se Space s. r. n. rozhodla převzít zodpovědnost za opereční fázi letu."
"O jakém riziku vlastně mluvíš?" zeptala se Chastity trochu nervózně.
"Palivo, které budet potřebovat na cestu ze Saturnu na Zemi, budeme mít uskladněné na oběžné dráze Saturnu," řekl Art. "Abychom se dostali domů, musíme si ho vyzvednout."
"To není tak strašné," odpověděla Chastity ulehčeně. "Rod i já musíme provést podobnou operaci pokaždé, když tankujeme náklaďák."
"Doletíme tam jen s takovým množstvím paliva, abychom zůstali viset na padáku v horních vrstvách atmosféry. Abychom přežili, musíme nafouknout balon, který vyvodí patřičný vztlak dřív, než loď klesne do vrstev s příliš vysokým tlakem a teplotou."
"Nebudu se ptát na pravděpodobnost, že se nám to podaří," řekla Chastity. "Jsem si jistá, že konstruktéři padáku a balonu pro to udělají, co bude v jejich silách. A vzít s sebou trochu paliva navíc, abychom mohli provádět výškové korekce, by jenom oddálilo nevyhnutelné." Odmlčela se a pak se podívala na Roda. "Upečeme se, nebo nás to rozmačká?"
"Stěny velitelské sekce se zhroutí dřív, než vnitřní teplota dosáhne hodnot, při kterých se začínají srážet bílkoviny. Tak ji zkonstruovali."
"Dobře." Těžce polkla a obrátila se, aby se mohla dívat Artovi do očí. "Co ještě?"
Art s odpovědí nijak nespěchal. Pohlédl tázavě na Roda, jako by u něj hledal pomoc.
"Než budeme moci odletět, budeme si muset palivo sami vyrobit," řekl Rod. "A co když se porouchá výrobní jednotka?"
"Než budeme moci odletět, budeme si muset palivo sami vyrobit," zopakoval Rod.
"Tak tohle je riziko." Chastity se tázavě podívala na Arta. "Je mi jasné, že kvůli hodinovému časovému zpoždění mezi Zemí a Saturnem musí být na palubě lidská posádka, která by řídila a sledovala chod výrobní jednotky. Ale proč prostě neshodíme jednotku do atmosféry a posádka nezůstane na oběžné dráze, aby ji ovládala prostřednictvím telerobotů?"
"Tohle řešení jsme zvažovali," řekl Art. "Jenomže aby teleroboti pro výrobní jednotku a pomocná zařízení pokryli všechny eventuality, které mohou nastat, museli by být tak složití, že by zvedli náklady na celou výpravu na nějakých třicet miliard. Při této ceně by se projekt nemohl uskutečnit. Pokud by roboty nahradili lidé, klesly by náklady na ostatní zařízení na přijatelné tři miliardy. Proto vám také nabízíme miliardu," vysvětlil Art.
"Miliardu dostane každý člen posádky? Nebo Rod dostane víc, protože je starší a zkušenější?"
"Tu odměnu vám nenabízíme za vaše schopnosti nebo nadání," odpověděl Art. "Všichni členové posádky jsou špičkoví experti ve svých oborech. Miliardu dostanete za riziko. Stejné riziko - stejná odměna."
Chastity se podívala na Roda, který souhlasně přikývl. Obrátila se zpátky k Artovi.
"Kolik členů bude posádka mít?"
"Šest," řekl Art. "Konsorcium na tuto výpravu sehnalo deset miliard dolarů - šest miliard pro posádku a tři na zařízení."
"Kdo dostane tu poslední miliardu?" zeptala se Chastity podezíravě.
Pohled v Artových očích se bleskově změnil z přátelského ve věcný. "Space s.r.n.," odpověděl nakonec.
"Cože?" vybuchla Chastity. " My neseme veškeré riziko. Jak to, že dostaneš stejné peníze jako my?"
Art věděl, že by Chastity nepřijala jako zdůvodnění vysvětlení, kolik musela Space s.r.n. investovat, aby se jí vůbec podařilo konsorcium založit a kolik by prodělala, kdyby překročili rozpočet deseti miliard. Miliarda byla poctivý zisk za riziko, které na sebe vzal. Pokud bude projekt úspěšný a výroba mety zahájena, mohl očekávat ještě daleko vyšší zisky, protože Space s.r.n. vlastnila pět procent podílu konsorcia.
"Pokud o tu práci nemáš zájem, obrátím se na dalšího na seznamu..."
odpověděl Art pevně. Potom nasadil co nejlichometnější úsměv a dodal. "Ale Rod i já bychom oba byli rádi, kdybys to místo vzala."
Chastity se dlouze zamyslela. Nelíbilo se jí to, ale stěžovat si mohla stěží. Pokud by měla na účtě miliardu dolarů, po celý zbytek života mohla žít jako multimilionářka už jen z úroků.
"Dobře," řekla konečně. Pak se otočila a zadívala se na Roda. "Pojďme se podívat na naši loď."