"Tvrdnout v kanále a honit skřety. Co je to za život," rozčileně mumlal
Felix Jaeger.
Proklínal všechny bohy bez výjimky. Svého času se začal
považovat tak trochu za odborníka na odpudivá místa, ale toto by jistě
získalo prvenství. Dvacet stop nad jeho hlavou se populace města Nulnu
potýkala s denními starostmi. A on byl tady, ve tmě, plížil se po úzkých
cestičkách, kde ho pouhé uklouznutí mohlo dostat až po bradu do smrduté
špíny. Záda ho bolela od nepřetržitého hrbení. Po pravdě řečeno, za celé
jeho přátelství s trolobijcem Gotrekem Gurnissonem nikdy nezamířil do
takových hloubek.
"Nech už toho bědování, človíčku. Koneckonců, je to jen práce, ne?" řekl
Gotrek vesele, aniž by bral nejmenší zřetel na zápach, úzký ochoz nebo
blízkost bublající polévky výkalů, kterou stokaři nazývali gulášovka.
Zdálo se, že se trolobijce cítí v nekonečném bludišti cihlové stavby
a chodeb jako doma. Gotrekova sehnutá svalnatá postava byla práci daleko
lépe přizpůsobená než Felixova. Trpaslík se pohyboval po výstupcích jistě
jako kočka. V těch dvou týdnech, po které patřili ke kanálové stráži, se
v té práci stal Gotrek zručnějším než veteráni za deset let služby. Jenomže
on byl trpaslík; jeho lid vyrůstal na tmavých místech daleko pod Starým
světem.
Pravděpodobně mu pomáhá, že vidí ve tmě, pomyslel si Felix. Není závislý na
plápolajícím světle hlídačovy lucerny. To ale pořád nevysvětluje, jak snáší
ten zápach. Felix pochyboval, že takhle smrdí trpasličí úkryty. Zápach tady
dole byl neskutečně odporný. Z výparů se mu točila hlava.
Trolobijce vypadal bez své obvyklé zbraně podivně. Felix si už skoro
začínal myslet, že má válečnou sekyru přirostlou k ruce. Teď měl trpaslík
svou mohutnou lesklou zbraň připevněnu na zádech. Na většině míst stoky
nebylo dost prostoru, aby se s ní dalo rozmáchnout. Felix ho přesvědčoval,
aby ji nechal ve strážní zbrojnici vedle jeho vlastního magického meče, ale
neuspěl. Dokonce ani vyhlídka na její tíhu, kdyby se při pádu vláčel ve
splašcích, nemohla trolobijce přimět, aby opustil své milované dědictví.
Proto Gotrek obvykle nesl vrhací sekyrku v pravé ruce a v druhé velký
vojenský krumpáč. Felix se zachvěl při představě, že by ho měl použít.
Podobal se velkému kladivu s nelidsky zahnutým hrotem na jedné straně.
Vědom si trpaslíkovy děsivé síly nepochyboval o tom, že by snadno
roztříštil kost a roztrhl svalstvo.
Felix stiskl jílec svého meče a přál si, aby stále nosil magický meč
templáře Aldreda s dračím jílcem. Při pomyšlení, že bude ve tmě čelit
skřetům, zatoužil po jistotě své známé zbraně. Možná Gotrek udělal dobře,
když si nechal svou sekyru.
V ponurém světle lucerny vypadali jeho druhové jako zlověstné temné
postavy. Neměli žádné uniformy kromě šátků uvázaných kolem hlav na způsob
arabských turbanů s dlouhým cípem, který jim zakrýval ústa. Během těch dvou
dlouhých týdnů se s nimi Felix seznámil tak, že rozeznával jejich siluety.
Byl mezi nimi vysoký, hubený Gant, jehož šátek ukrýval tvář zjizvenou do
podoby měsíční krajiny a jehož krk bylo vulkanické souostroví pukajících
vředů. Jestliže existovala nějaká reklama na to, aby člověk nedělal stokaře
po dvacet let, pak jí byl Gant. Při pomyšlení na jeho bezzubý úsměv,
zkažený dech a hrubé vtipy se Felixovi obracel žaludek. Ne že by to Gantovi
otevřeně přiznal. Seržant jim dal jasně na srozuměnou, že už pro to zabil
nejednoho chlapa.
Byl tam také zavalitý, obrovský Rudi, vypadající jako opice, s širokým
hrudníkem a rukama téměř tak velkýma, jako byly Gotrekovy. Často
s trolobijcem po práci v krčmě soupeřil v páce. Ačkoliv se Rudi snažil tak,
až mu po pleši stékal pot, nikdy trpaslíka neporazil, i když byl vítězství
blíž než kterýkoliv muž, jehož kdy Felix viděl.
Pak tam byli Hef a Spider, noví hoši, jak je nazval Gant, protože byl na
kanálové hlídce teprve sedm let. Byla to jednovaječná dvojčata, která žila
se stejnou ženou a měla ve zvyku vzájemně si dokončovat věty. Jejich
protáhlé obličeje s vpadlými tvářemi a vytřeštěnýma rybíma očima byly tak
zvláštní, až se Felix neubránil domněnce, že u jejich zrodu musel být
incest nebo mutace. Na druhé straně nepochyboval o jejich vražedných
schopnostech v boji muže proti muži nebo o jejich oddanosti jeden druhému
a jejich dívce, Gildě. Na vlastní oči viděl, jaké příšerné věci udělali
svými dlouhými zahnutými noži pasákovi, který ji jedné noci urazil.
Spolu s podsaditým jednookým trpaslíkem to byli muži, se kterými pracoval
- snad nejzoufalejší parta, jakou kdy poznal. Byli to vyvrhelové, kteří
nikde jinde nemohli najít vyhovující práci a kteří konečně našli
zaměstnavatele, jenž se na nic neptal.
Někdy na tom byl Felix tak špatně, že uvažoval o tom zajít do kanceláře
otcovy firmy a poprosit o peníze, aby mohl opustit toto místo. Věděl, že by
mu je dal. Byl stále synem Gustava Jaegera, jednoho z nejbohatších
obchodníků Říše. Ale také věděl, že by se zpráva o jeho kapitulaci okamžitě
donesla rodině. Věděli by, že se k nim po všem tom chvástání připlazil
zpátky. Věděli by, že přijal peníze, kterými vždycky tak opovrhoval. Jistě,
bylo snadné pohrdat penězi v ten den, kdy odešel z domova, protože nikdy
nepocítil jejich nedostatek. Otcova hrozba, že ho vydědí, nic neznamenala,
poněvadž si plně neuvědomoval její význam. Vyrostl jako boháč. Chudáci byli
jiný druh: smutní, neduživí tvorové, kteří žebrali na rozích ulice
a překáželi v cestě kočáru. Od té doby zmoudřel. Zažíval útrapy a hodlal je
snést.
Ale tohle byla téměř poslední kapka: stát se stokařem, nejnižším z nízkých
mezi nulnskými násilníky a nájemnými vrahy. Nic jiného se však dělat
nedalo. Od jejich příchodu do města neměl nikdo jiný zájem najmout dva
zpustlé tuláky, jako byli on a Gotrek. Felixe bolelo pomyšlení, jak asi
vypadal, když hledal práci v otrhaných kalhotách a záplatovaném plášti.
Vždycky chodíval vybraně oblékaný.
Teď ale potřebovali peníze, jakékoli peníze. Jejich dlouhé cestování přes
zemi Hraničních knížat nepřineslo žádnou odměnu. Našli ztracený poklad
Karaku Osmi vrcholů, ale nechali ho duchům jeho majitelů. Nyní měli na
vybranou najít si práci, krást, nebo hladovět - a oba, on i trolobijce,
byli příliš hrdí na to, aby kradli nebo žebrali. Proto byli tady,
v kanálech pod císařským druhým největším městem, plazili se pod sídlem
učení, o kterém Felix snil, že ho jednou bude absolvovat, procházeli
sliznaté tunely pod domovem kurfiřtky hraběnky Emmanuelly, nejproslulejší
krásky země.
To nebylo k vydržení. Felix nepřestával přemítat, jaká nešťastná hvězda asi
poznamenala jeho narození. Utěšoval se tím, že tady byl alespoň klid. Možná
to byla špinavá práce, ale zatím se nejevila být nebezpečnou.
"Stopy!" slyšel zajásat Ganta. "Ha! Ha! Našli jsme jednoho z těch malých
parchantů. Připravte se na akci, hoši."
"Dobrá," zabručel Gotrek.
"Zatraceně!" zamumlal Felix. Dokonce i tak nezkušený stokař, jako byl
Felix, ty stopy viděl.
"Skaven," zachrchlal Gotrek a vyplivl odporný chuchvalec hlenu do hlavního
kanálu stoky. Zaleskl se na kusu fosforeskujících řas. "Krysí lidé,
zplozenci Chaosu."
Felix zaklel. Byl v práci sotva dva týdny a už se měl setkat s nějakými
stvůrami hlubin. Málem už pustil z hlavy Gantovy historky jako výmysly
muže, který neměl na práci nic lepšího, čím by zaplnil dlouhé únavné
hodiny.
Felix už dávno uvažoval, jestli mohl opravdu pod městem být celý šílený
podzemní svět, jak tvrdil Gant. Byly tam kolonie zapuzených mutantů, kteří
hledali útočiště v teplé tmě a vylézali v noci, aby pořádali nájezdy na trh
kvůli zbytkům? Mohli tam být skutečně sklepy, kde zakázané kulty konaly
strašné rituály a přinášely lidské oběti Ničivým silám? Bylo možné, aby se
ohromné krysy se zkarikovanými lidskými rysy proháněly hlubinami? Při
pohledu na tyto stopy se to vše najednou možné zdálo.
Felix strnul v myšlenkách, vzpomínaje na Gotrekovy příběhy o skavenech
a jejich síti chodeb táhnoucích se pod celým kontinentem. Gant ho zatahal
za rukáv.
"Dobrá, pokračujeme," řekl seržant. "Nemáme na to celý den."
"Tady jsem ještě nikdy nebyl," šeptal Hef a jeho hlas se ozvěnou odrážel
v dlouhé chodbě.
"A já doufám, že už se sem nikdy nevrátím," dodal Spider a třel si modré
pavučinovité tetování na své tváři. Tentokrát s nimi musel Felix souhlasit.
Tohle bylo ponuré místo i v porovnání s nulnskými kanály. Stěny se drolily
a zdálo se, že na ně spadnou. Ohyzdné chrliče na podpěrné klenbě byly
ohlazené věkem tak, že jejich rysy obličeje nebyly patrné. Splašky bublaly,
a jak bubliny praskaly, stoupaly z nich obláčky par. Vzduch byl dusný,
páchnoucí a horký.
A bylo tam ještě něco - to místo mělo ještě více skličující atmosféru, než
bylo obvyklé. Vlasy vzadu na Felixově krku se ježily, jak to někdy dělaly,
když cítil blízkost magie.
"Tohle nevypadá bezpečně," prohlásil Rudi zkoumaje pochybovačně podpěrnou
klenbu. Gotrekův obličej se zkřivil, jako by se jednalo o osobní urážku.
"Nesmysl," odvětil. "Tyhle tunely stavěli trpaslíci před tisícem let. Toto
je khazalidská práce. Vydrží věčně."
Aby dokázal své tvrzení, udeřil do klenby pěstí. Možná to byla smůla, ale
chrlič si vybral právě ten okamžik, aby se zřítil. Trolobijce musel uskočit
stranou, aby ho neuhodil do hlavy, a přitom málem spadl do splašků.
"Ovšem některá práce byla provedena lidskými řemeslníky," dodal Gotrek.
"Ten chrlič například - typická člověčí fušeřina."
Nikdo se nezasmál. Jen Felix se odvážil pousmát. Gant hleděl upřeně na
strop. Lampa svítící u jeho nohou mu zezdola ozařovala tvář tak, že
vypadala strašidelně a ďábelsky.
"Jsme asi pod Starou čtvrtí," poznamenal zamyšleně. Felix viděl, jak
v duchu probírá rozmístění paláců. Podivný melancholický výraz změnil jeho
vyzáblé, kostnaté rysy. Felix by rád věděl, jestli přemýšlí nad rozdíly
mezi svým životem a pozlacenou existencí těch nahoře, uvažuje o nádherách,
které nikdy nepozná, a příležitostech, které se mu nikdy nenaskytnou. Na
chvíli pocítil s tímto mužem určitou sympatii.
"Tam nahoře musí být spousta bohatství," prohlásil Gotrek. "Chtěl bych
vylézt nahoru a sebrat ho. No, nemá smysl ztrácet čas. Pokračujme."
"Co to bylo?" zpozorněl náhle Gotrek. Ostatní se začali vyplašeně rozhlížet
kolem.
"Co bylo co?" zeptal se Hef.
"A kde to mělo být?" dodal Spider.
"Něco jsem slyšel. Tam dole." Pohledy všech se upřely směrem, kam
trolobijce ukazoval prstem.
"Něco se ti zdálo," namítl Rudi.
"Trpaslíkům se nic nezdá."
"Seržo, musíme tam jít?" zakňučel Rudi. "Chci se dostat domů."
Gant si mnul levé oko klouby pravé pěsti. Zdálo se, že přemýšlí. Felix si
všiml, že váhá. Chtěl odejít a dostat se odsud do krčmy tak rychle jako
ostatní, ale odpovědnost byla na něm. Kdyby se pod paláci dělo něco
špatného a kdyby někdo zjistil, že tam byli a nic s tím neudělali, byly by
to jejich hlavy, které by skončily na špalku.
"Raději bychom se tam měli podívat." rozhodl nakonec, nevšímaje si protestů
svých druhů.
"Nemělo by to trvat dlouho. Vsadím se, že to stejně nic nebylo."
Protože Felix znal své štěstí, rozhodl se, že tuto sázku nepřijme.
Voda kapala dolů z klenby tunelu. Gant zakryl svou lucernu, takže bylo
vidět jen slabounké světlo. Zepředu k nim doléhal šum hlasů. Dokonce
i Felix je teď slyšel.
Jeden z hlasů byl lidský, s aristokratickým přízvukem. Uvěřit, že ten druhý
patří člověku, bylo takřka nemožné. Byl vysoko posazený, tajuplný
a štěbetavý. Kdyby krysa měla lidský hlas, jistě by zněl takhle.
Gant se zastavil a otočil se, aby se podíval na své muže; obličej měl bledý
a ustaraný. Zjevně se mu nechtělo pokračovat. Felix pohledem přelétl tváře
svých společníků a poznal, že všichni cítí totéž. Byl konec dne. Byli už
unavení a vylekaní a tam vepředu bylo něco, s čím se nechtěli setkat. Ale
byli stokaři; muži, jejichž předností byla odvaha a ochota čelit tomu, čemu
by nikdo jiný nešel vstříc, na místě, kam by jiní nevkročili. Měli svou
hrdost.
Gotrek vyhodil svou sekyrku vzhůru. Otáčela se ve vzduchu a světlo se
odráželo od její čepele. Trolobijce ji bez zjevné námahy chytil za topůrko,
když padala. Spider z pochvy vytáhl nůž s dlouhou čepelí a přikrčil se. Hef
se chmurně usmál. Rudi se podíval dolů na svůj krátký meč a kývl hlavou.
Nacházel se ve společnosti skupiny maniaků toho druhu, kterému rozuměl.
Gant se lehce pohnul a všichni vykročili vpřed, opatrně a tiše, sledujíce
cestu kolem sliznaté římsy. Když prošli zatáčkou, odkryl svou lucernu, aby
ozářila jejich kořist.
"Váš plat, projev úcty. Něco pro vaši vlastní potřebu," slyšel Felix říkat
aristokratický hlas. Obě postavy ztuhly jako trolové v pohádce, zkamenělé
náhlým jasným světlem. Jeden byl vysoký muž oděný do dlouhého černé kutny
jako mnich. Jeho tvář byla patricijská: s jemnými kostmi, chladná
a nezúčastněná. Černé vlasy měl ostříhané nakrátko, na čele sčesané do
špice. Natáhl ruku, aby druhé postavě podal něco, co děsivě svítilo.
Felix to poznal. Už dřív viděl tu hmotu v opuštěné trpasličí pevnosti
Karaku Osmi vrcholů. Byla to koule chaotitu. Ten, kdo ji přijímal, byl malý
a nelidský. Měl teplý kožich. Když se to stvoření otočilo za světlem, jeho
ocas sebou mrskl. Stálo to v dlouhém, slátaném hábitu a svíralo něco
v tlapě s drápy. U opasku se tomu houpal rezavý, zubatý nůž bez pochvy.
"Skavene!" zařval Gotrek. "Připrav se na smrt!"
"Blázne - blázne, ty říkal, nikdo mě nesleduje," zapištěla ta věc na svého
lidského společníka. "Ty říkal, nikdo nedozví."
"Zůstaňte, kde jste!" zvolal Gant. "Kdokoliv jste, jste zatčeni z podezření
čarodějnictví, zrady a nepřirozeného obcování se zvířaty."
Fakt, že nepřátelé byli jen dva, dodal seržantovi odvahy. Dokonce
i skutečnost, že jeden z pachatelů byla obluda, mu kuráže neubrala.
"Hefe, Spidře, zajměte je a spoutejte." Vtom ale po nich krysí stvůra
hodila koulí, kterou vyndala ze svého oblečení.
"Zemřete - zemřete, lidští hlupáci."
"Zadržte dech!" zakřičel Gotrek a zároveň se vymrštila jeho sekyrka.
Skavenova koule zazvonila a roztříštila se jako sklo. Ven se vyvalil
nezdravě vypadající zelený oblak. Zatímco Felix couval chodbou zpět, Gotrek
uchopil Rudiho a vlekl jej s sebou. Z vnitřku plynného mraku vyšel
bublající a tlumený zvuk. Felix cítil, jak mu slzí oči.
Všechno zčernalo a stejně tak vyhasla i lucerna. Bylo to jako noční můra.
Neviděl, bál se nadechnout, byl uvězněn v úzké podzemní chodbě a někde tam
byl netvor ozbrojený smrtícími, nepochopitelnými zbraněmi.
Felix pod rukama ucítil kluzký sliz kamene. Třebaže tápal, nic necítil.
Jeho ruka byla nad splašky. Ztrácel rovnováhu a bál se pohnout, aby
nesklouzl a neponořil se do kalů. Zavřel oči, aby ho neštípaly, a přinutil
se pohnout. Bušilo mu srdce. Zdálo se mu, že mu puknou plíce. Mezi
lopatkami ho svědilo.
Očekával, že se mu každou chvíli do zad zabodne ozubená čepel. Za sebou
zaslechl, jak se někdo pokouší křičet a jak padá. Chrčeli a lapali po
vzduchu a jejich dech zněl strašně namáhavě, protože měli plíce naplněné
tekutinou.
Byl to plyn, uvědomil si Felix. Gotrek mu říkal o odporných zbraních, které
skaveni užívají, výrobky Chaosem inspirované alchymie spojené s pokřivenou
a krutou fantazií. Věděl, že vdechnutí toho hnilobného páchnoucího vzduchu
je smrtelné. Věděl také, že bez dýchání nevydrží věčně.
Mysli, říkal si. Najdi místo, kde je vzduch čistý. Nezastavuj se. Zmiz
z toho smrtícího oblaku. Nepodléhej panice. Nemysli na tu velkou krysí
postavu plížící se ve tmě stále blíž s obnaženou čepelí. Dokud zůstaneš
zticha, budeš v bezpečí. Mučivě pomalu, kousek po kousku, zatímco jeho
plíce křičely po vzduchu, se nutil plazit do bezpečí.
Pak na něj spadlo něco těžkého. Stříbrné hvězdičky mu vířily před očima
a z plic mu rázem unikl všechen zbylý vzduch. Ležel ve tmě, lapal po dechu
a pomalu si začal uvědomovat, že není mrtvý. Nedusil se. V zádech neměl
žádný nůž. Přinutil se pokusit pohnout. Ale nemohl. Kvůli nějaké tíži
ležící na něm. Padla na něj hrůza. Možná měl přeražená záda. Možná z něj
byl mrzák.
"To jsi ty, Felixi?" zaslechl Rudiho šepot. Felix se úlevou skoro zasmál.
Jeho břímě byl mohutný stokař.
"Ano... kde jsou ostatní?"
"Jsem v pořádku," uslyšel Hefa.
"Já taky, brácho." To byl Spider.
"Gotreku, kde jsi?" Žádná odpověď. Dostal ho ten plyn? Zdálo se to nemožné.
Trolobijce nemohl být mrtvý. Nic tak zákeřného jako plyn ho nemohlo zabít.
To by nebylo fér.
"Kde je serža?"
"Má někdo světlo?"
Zajiskřil křemen. Lucerna zablikala. Felix viděl, že se směrem k nim kolem
stínů římsy blíží něco velkého. Jeho ruka instinktivně sáhla po meči.
Ostatní stáli a čekali.
"To jsem já," řekl trolobijce. "Ten zatracený člověk mi utekl. Měl dlouhé
nohy."
"Kde je Gant?" zeptal se Felix.
"Najdi si ho sám, človíčku."
Felix se prodral pryč a jal se seržanta hledat. Plyn zmizel tak rychle,
jako se objevil. Ganta dostal. Ležel v kaluži krve. Oči měl vytřeštěné
a strnulé. Stružka krve mu vytekla z nosních dírek a úst.
Felix prohlédl tělo. Už vychládalo a nenahmatal žádný pulz. Neviděl žádnou
ránu.
"Jak zemřel, Gotreku?" Felix věděl o magii, ale zjištění, že člověk může
být zabit bez jediné stopy, ho omráčilo.
"Utopil se, človíčku. Zalkl se svou vlastní krví." Trolobijcův hlas zněl
mrazivě a rozčileně.
Takhle se vypořádával se strachem? pomyslel si Felix. Proměnil ho ve zlost .
Teprve když trpaslík prošel a kopl do těla, si všiml mrtvého skavena. Jeho
lebka byla roztříštěná vrhací sekyrkou.