Poslední feniky utratila za gin. Nyní ji hřála jen jeho palčivá chuť v hrdle. Bylo pozdě a rozbolavělé nohy měla jako z olova. Na obloze se honily řídké temné mraky, jenž zakryly nejdřív jeden, a pak i druhý měsíc.
Léto bylo dávno pryč. Nyní byl dvacátý šestý den podzimního měsíce Brauzeitu. Brzy přijde zima a v řece poplují kusy ledu. Už teď bylo chladno, ale bude ještě chladněji. Věštby týkající se počasí hovořily o tradiční altdorfské mlze.
Vlekla se po Luitpoldstrasse k ulici Stovky hospod a všímala si, které noclehárny mají dosud na tabulích křídou napsáno VOLNÁ MÍSTA. Neuměla číst, ale některá slova dokázala poznat. U stanice hlídky viselo oznámení vysoké jako urostlý muž, napsané písmem plným kudrlinek. Dokázala rozeznat HLEDÁ SE, VRAH, PADESÁT ZLATÝCH KORUN a větším písmem než ostatní BESTIE. Před stanicí stál seržant zahalený v teplém plášti z vlčí kožešiny, ruku položenou na jílci meče. Prošla kolem něj se sklopenou hlavou.
"Dej si pozor, stařeno," křikl strážný. "Potuluje se tu Bestie!" Ani nevzhlédla, zaklela a zahnula za roh. Důstojník ji nazval stařenou. To mrazilo víc než zima. Nedokázala se přestat třást a přitáhla si starý šál ještě těsněji kolem ramen; proti bodavému vichru to však příliš nepomáhalo.
Neměla tušení, kde přespí. Před deseti nebo patnácti lety by si vydělala na nocleh tím, že by šla s nočním hlídačem z noclehárny na nábřeží. Jenže když byla na vrcholu, nemusela se sklánět takhle hluboko. Prodávala se jen za zlaté koruny. Ale teď ne. Na sbírání korun tu byla mladší děvčata. Vždycky byla nějaká mladší děvčata. Přiznávala dvacet osm let, ale cítila se na dvakrát tolik a věděla, že v tuto hodinu, ve světle obou měsíců, určitě vypadá ještě starší. Příští rok jí bude čtyřicet. Mládí spotřebovala až příliš rychle. Nůž Rikkiho Fleische ji připravil o jedno oko a zanechal jí na jedné tváři hlubokou rýhu jako odplatu za nějakou pomyslnou chybu, ale čas napáchal na ostatních částech obličeje téměř stejné škody.
Šál byl kdysi hezký, vyšívaný zlatou nití. Byl to dar Friedricha Pabsta, urozeného muže, který býval jejím obdivovatelem, ale teď už byl šál otrhaný a plný skvrn. Boty už měla skoro prošlapané a nikdy neměly tu správnou velikost. Nohy ji bolely víc než co jiného, protože je léta ničila chůzí na směšně vysokých podpatcích po dláždění z kočičích hlav a vratkých mostech Altdorfu. Zlaté koruny byly nyní pryč; většinu z nich utratil Rikki. Ze začátku na ni byl hodný a kupoval jí šaty a šperky. Ale šaty zetlely a šperky byly v zastavárně, prodané nebo ukradené. Stejně za moc nestály. A na těch pár dobrých kouscích se musely nechat vypilovat erby původních majitelů.
Za řekou se ozývala hudba. Císařský palác se tyčil nad ostatními budovami a z města jej bylo vidět téměř odevšud. Ale to bylo příliš daleko, než aby hudba mohla znít odtamtud, avšak byly tu i jiné šlechtické domy. V mládí chodívala na plesy, kam ji Rikki vodil jako dárek pro vlivné muže, nebo ji tam v létě zval její kavalír - říkala mu Fritzi- než se vrátila jeho žena od sestřenice v Talabheimu. Dámy věděly, co je zač, a vyhýbaly se jí, ale muži jí čenichali kolem sukní a škemrali, aby s ní mohli tančit a později si užít i jiné věci. Pamatovala si jejich parfémy a samet. Tehdejší hudba už vyšla z módy, ale pánové byli určitě stále stejní, neměnní, uhlazení a kalkulující. Svlékněte je a budou všichni jako Rikki Fleisch.
Kdysi byla výhrou při hře v kostky a odvedl si ji nahoru dvořan. Byl jakýmsi vzdáleným bratrancem jednoho z kurfiřtů. Byl neohrabaný a pořád si něco mumlal. Než šel za ní do postele, hodil si do úst plátek sušeného kouzelného kořene, jelikož pro povzbuzení odvahy potřeboval sny. Teď si nevzpomínala na jeho tvář, jen na vynikající střih šatů. Té noci se probrala a zjistila, že se vedle ní zmítá ve snu. Z podivného rozmaru vstala a oblékla si elegantní dvorský plášť ze zeleného sametu na holé tělo. Vy chutnávala měkký polibek látky na pokožce. V přítomnosti císaře nosili tyhle pláště všichni dvořané; byla to stará tradice. Tedy této noci byla Margi Ruttmannová nastrojená pro císaře. Zakašlala a odplivla si. Když jí slina zaplnila ústa, opět v ní cítila gin.
Na téhle straně řeky se neozývala žádná hudba. Alespoň ne taková. Otřásla se; připomínka sametu na holé kůži byla jako objetí ducha. Už je to dávno, co ležela s mužem, který používal parfém. Nebo alespoň mýdlo.
Za nocí jako byla tahle vál vítr od řeky a přinášel s sebou zápach mrtvých ryb a mrtvých lidí. Není divu, že Bestie sklízela svou krvavou žeň právě tady. Kolem přístavišť umíralo ročně víc lidí než na všech slavných bojištích Císařství. Margi byla U Černého netopýra dřív a těch pár feniků, co sebrala dítěti Gridliho Meusera, utratila za vysokou sklenici ginu. Sčesala si nepoddajné rezavé vlasy přes poničenou část obličeje a špulila rty na pár námořníků a přístavních dělníků, kteří vešli dovnitř. Všichni ji znali a nikdo neměl zájem. Před dvaceti lety by se všichni točili kolem ní stejně jako teď kolem té coury Marlene s ptačím hrudníkem nebo kolem té tmavé holky ze severu, Kathe Kotnerové. Ale to bylo před dvaceti lety, kdy byla svěží. Nyní sehnala jen nejopilejší z opilců a to ještě jen za nocí, které byly tak tmavé, že jí nebylo vidět do obličeje. Dělala to na zádech pod některým mostem nebo vstoje v uličce, kdy zadržovala dech, aby neucítila pach piva a potu, a doufala, že to brzy skončí, aby si ještě stihla zajít před zavírací hodinou na skleničku nebo něco k jídlu. Pět dětí, jež porodila v zadních pokojích a Rikki je prodal dřív, než je mohla pojmenovat, a Ulrik ví kolik potratů vyvolaných bylinami, ji stejně uvnitř poničilo. Nikdy nic necítila, což bylo zřejmě jen dobře.
Uvědomovala si, že poslední dobou její standard klesal. Dřív trvala na nejlepších vínech a teď hltala nejhorší gin. Cokoli, co by otupilo bolest. Nevzpomínala si, kdy se naposled snažila sehnat nějaké skutečné jídlo. Všechny peníze, co dokázala sehnat, šly na gin. Když si to mohla dovolit, vzala si kouzelný kouřen a unikla do snů. Ale v současné době měla sny jednotvárné jako život a nakonec se v nich vždycky vracela k sobě; probouzela se bolestí. Netrápily ji jen nohy. Záda i krk ji bolely víc a víc. A gin se jí usazoval v mozku, takže jí většinou třeštila hlava.
Věděla, že v docích jdou kšefty špatně. Bauman od Černého netopýra vykládal o Bestii a o tom, jak mu upadly obchody, co ty vraždy začaly. Pořád tu byly přístavní krysy a námořníci, kteří se právě vrátili z cest, ale většina altdorfských občanů se držela od ulice Stovky hospod co nejdál. Pokud vás tu nepodříznou a kusy nerozhází kolem, zřejmě vás odvleče hlídka a bude vyslýchat. Většina lidí říkala, že Bestie je šlechtic od císařského dvora. Nebo že je to vyznavač kultu Temných sil, nechutně přeměněný chaotitem tak, že místo prstů má ostré nože.
Kathe říkala, že jednou Bestii viděla, jak se krade Starými doky za dítětem a oči jí zeleně plály. Říkala, že měla tři tlamy, jednu na obvyklém místě a dvě vysoko na tvářích, zuby několik palců dlouhé a dech jako jedovatý kouř. Ale Kathe už objevila snová potěšení kouzelného kořene, a tak byla většinou mimo a ani ji nezajímalo, kdo si ji zrovna bral. To dlouho nevydrží. Bauman říkal, že Bestie je prý trpaslík a zabíjí proto, že přísahal zkracovat velké lidi na svou velikost. Hlídka nevěděla nic. Ve všech hospodách byla oznámení. Margi slyšela, jak si je pijáci nahlas pracně předčítají. Hlídka nabízela spoustu korun za jakoukoli informaci vedoucí k polapení vraha. To znamenalo, že jsou zoufalí.
Pro Margi v tom nebyl žádný rozdíl. Všichni muži byli bestie, víc nebo míň, s drápy a tesáky. Ženy byly hloupé, pokud si o nich myslely něco jiného. Navíc měla svůj vlastní dráp, pěknou ostrou čepel.
Teď víc potřebovala postel než sny vyvolané kouzelným kořenem. Strávila příliš mnoho nocí stočená pod pytli u doků. To bylo nebezpečné. I když vás neotravovaly krysy, procházely tudy hlídky společností a ty na vás vzaly hůl. Vždycky se jim nabízela, aby ji na oplátku nechali být. Už to bylo pár měsíců, co to jeden z těch hrubiánů přijal - to prase Ruprecht z Obchodní společnosti Reik a Talabec. Byl příliš tlustý, než aby toho zvládl moc.
Nakonec ji párkrát kopnul a stejně ji vyhnal na ulici. Myslela si, že jí Ruprecht zlomil jedno žebro. Ale při tom, co všechno ji bolelo, se to nedalo s určitostí říct. Jedné noci se k Reikovi a Talabecovi vrátí a použije nůž, aby viděla, kolik vrstev sádla má ten chlap na břiše. Měla by to provést brzy, než chytí Bestii. Mohli by to přičíst na vrub jí.
Opřela se o zeď a cítila, jak jí celé tělo skleslo. S Margi Ruttmannovou to šlo rychle z kopce.
Dělat prostitutku nebylo nic moc ani v nejlepších dobách. Navíc vás to opotřebovalo za pár krátkých let. Teď už to věděla, ale kdysi byla pitomá holka, která se líčila a přihlouple se culila na ostatní. Snila, že se pověsí na mladšího syna nějakého dvořana a stane se jeho zbožňovanou milenkou. Marlene a Kathe byly stejné, ale brzy se také poučí. Usmála se při pomyšlení, jak ty hihňavé holky začnou upadat a jejich současné zástupy obdivovatelů se jim budou vyhýbat. Marlene s bujným poprsím a červenými tvářemi ztloustne a bude rodit rok co rok jeden vrh parchantů za druhým, jako prasnice selata. Kathe, která tančila jako had, se svraští jako strašák do zelí a bude čím dál víc žít ve snu, dokud nespadne z mostu, pod vůz nebo tak podobně. Věděla, jak lidé stárnou; už to za ta léta viděla. Margi jen začala být houževnatá, její pokožka vypadala jako silná kůže a srdce se jí proměnilo v mrtvou hroudu jako pecka z broskve.
Po stomilionkráté proklela Rikkiho. Bez poznamenaného obličeje by se ještě mohla zabývat svou původní živností. Měsíce poté, co jí poničil obličej, k němu vklouzla do postele s nožem v ruce a trochu si do něj řízla. Dělala do něj díry a nechala tu a tam něco téct. Při té vzpomínce se usmívala. Stařena se potřebuje něčím utěšit. Hlídka ji vyslýchala, ale Rikki měl příliš mnoho nepřátel, než aby ztráceli čas výběrem pravděpodobného kandidáta. Stalo se to během Pobřežní války, kdy se Háky a Ryby zabíjely navzájem podél říčních břehů. Rikki byl nějakou dobu u Háků, a tak ho jen připsali na seznam jako další odvetu. Válka ve skutečnosti neskončila, jen je začala nudit a gangy ztratily zájem. Margi viděla Willyho Šperháka, současného vůdce Háků, jak nosí na paži pásku Občanské bdělosti a prochází se s důstojníkem hlídky. Dokud nebude Bestie chycena, budou existovat i tak neobvyklá spojenectví. Většina Ryb byla s buřičem Jefimovičem, který řečnil před palácem a házel kameny do výkladních skříní. Pod šálem sevřela rukojeť Rikkiho nože. Byl to ten, kterým jí vypíchl oko. Tuhle jedinou věc nikdy nezastavila. Konec konců, v současné době si s ním vydělávala na živobytí. Tělo i tvář jí možná zestárly jako ovoce, které necháte v míse příliš dlouho, ale čepel byla stále ostrá. Dnes v noci bude mít žeň. Doufala, že to bude stačit na nocleh a třeba i na pár kousků kouzelného kořene, který by jí pomohl usnout a snít.
Klopýtala ulicí Stovky hospod a vyhlížela možnou oběť. Před Zasmušilým rytířem se dva mladí námořníci ztloukli do krve, zatímco dav opilců přihlížel a bavil se. Kathe byla uprostřed davu čumilů s rozpuštěnými vlasy a zdivočelýma, vlhkýma očima; čekala, že vítězi ulehčí od posledních peněz z výplaty. Uzavíraly se sázky, ale zdálo se, že žádný chlapík na to nemá. Stejně by to nešlo. Bylo tu příliš mnoho lidí.
Margi raději přešla ulici, než by procházela kolem Půlměsíce. Věděla, jakou klientelu tenhle hotel přitahuje a s těmi nechtěla mít nic společného. Nevadilo jí utrácet peníze mrtvých lidí, ale byla nervózní, když to dělala a ti mrtví se procházeli kolem. Černý netopýr byl teď už zavřený a stejně tak i Ulrikovy vousy. Před Tančícím trpaslíkem ležel v bezvědomí ve stoce muž středního věku, oblečený jen ve spodním prádle. Už jej důkladně probrali - jeho měšec byl obrácený naruby a ležel vedle něj prázdný, také měl zkrvavené klouby na rukou, kde dřív nosil prsteny.
Kolem procházeli dva strážníci a okradeného opilce si vůbec nevšímali. Obušky měli připravené na dav u Zasmušilého rytíře. Ustoupila do úzké uličky mezi Brunovým pivovarem a Mattheusem II. a přikrčila se ve stínu. Nade dveřmi Mattheuse II. dosud blikala pochodeň, a tak se musela přitisknout ke zdi, aby se vyhnula světlu. Pořád na ni bylo vydaných pár zatykačů a hlídka ji často odváděla k výslechu. Kdysi před lety musela obsloužit všechny muže na stanici v Luitpoldstrasse, aby pomohla Rikkimu. Ti muž i z hlídky byli stejní jako Ryby a Háky, i když měli na tabardech kříže rodu Druhého Wilhelma a ne špinavé emblémy gangů. Kvůli Bestii jich bylo na ulicích mnohem víc a naváželi se do každého, koho našli, jen aby dokázali, že něco dělají.
Slyšela, jak hlídka křičí na zápasníky a čumily, kteří schytali od obušků pár boulí. Doufala, že té pitomé Kathe vyrazí zuby. Nebo si ji odvedou na stanici, aby se s ní povyrazili v zadní místnosti. To by tu šlachovitou děvku naučilo.
Margi nevěděla, proč hlídka nemůže chytat Bestii a nechat zbytek nábřeží na pokoji. Možná, že k dokům patřili jen opilci a ztroskotanci, kteří to tu všude zaneřádili. Všechny plavební linky si najímaly vlastní lidi na střežení skladišť. Každý kapitán, který si chtěl zasloužit svůj plat, postavil hlídky, jakmile zakotvil v Altdorfu.
Ve městě se říkal starý vtip, že zloděje neposílají do Mundsenské pevnosti, ale přidělují je k Přístavní hlídce. Zadní místnost na stanici v Luitpoldstrasse, kde prováděla svou živnost, byla skutečnou pokladnicí kradeného zboží, skladovaného až do každotýdenního rozdělování. Jednou za čas byl nějaký strážník příliš chamtivý a pověsili jej v řetězech z Rozvětveného mola, ale obvykle to byly jen obyčejné zločiny. Lodní společnosti zjistily, že je levnější nechat jim desátek ze zboží, než si vyskakovat a trpět záhadnými požáry řádícími na lodích a ve skladištích těch obchodnílů, kteří si stěžovali na zákon a pořádek.
Hlídka opět prošla kolem. Kožené kabátce jim vrzaly a slyšela, jak si dav u Zasmušilého rytíře stěžuje na překažený zápas. Každý strážník vedl na řetězu námořníka se spoutanýma rukama. Jeden z nich začínal zpívat 'Vrať se zpět do Bilbali, estalianský námořníku,' ale hlas měl nakřáplý kvůli pití a vyraženým zubům. "Drž hubu," řekl jeden ze strážníků a praštil ho obuškem. Námořník upadl. Strážník do něj kopl. Margi sklouzla po zdi a klekla si na kostnatá kolena, aby se mu dostala z dohledu.
Proplížilo se kolem ní malé zvíře a otřelo se jí o ruku sametovým kožíškem. Pak bylo pryč. Oba strážníci kopali do rádobyzpěváka.
"To vypadá na Orfea," řekl ten, co držel sraženého muže. odemkl mu želízka a omotal si řetěz kolem ruky. "Dáme jeho spolunocležníkovi taky co proto."
Druhý strážník se zasmál a začal osvobozovat vězně. Námořník, teď již méně opilý, protestoval a žádal, aby jej odvedli na stanici a strčili do cely. Litoval narušování klidu.
"Proč nechytáte Bestii?" řekl námořník váhavě: "místo abyste--"
První strážník praštil pěstí omotanou řetězem námořníka do žaludku, až mu vyrazil dech. Uštědřil vězni pár dobře mířených ran, a pak ustoupil stranou, aby se dostalo i na jeho přítele. Druhý strážník použil řetěz jako bič a švihl námořníka přes obličej. Námořník se snažil vběhnout do uličky. Margi utekla a tiskla se co nejvíc ke zdi. Strážník švihl řetězem a omotal jej námořníkovi kolem kotníků, takže je srazil obličejem na dláždění. Hlava mu udeřila o kámen a zřejmě ztratil vědomí. Hlídka si do něj ještě párkrát kopla, plivla na něj a se smíchem odešla. Pro muže ze stanice na Luitpoldstrasse to bylo typické.
V uličce bylo chladno a někde tekla voda. Zamrazilo ji. Otočila se a uviděla zalesknout se vodu, která tekla z otvoru ve zdi. Podle zápachu čistá nebyla.
V uličce byl ještě někdo. Nedokázala poznat kdo nebo co to je, ale měla pocit, že má na sobě dlouhý plášť. Vysoká postava, zřejmě mužská. Opírala se o zeď a umývala si něco v potoce. Konečně nějaká šance. Doufala, že hlídka už je mimo doslech. Margi se usmála a našpulila rty. Ten výraz si nacvičila, aby nebyly vidět zkažené zuby. Pod šálem vytáhla čepel z pouzdra. "Ahoj, zlatíčko," řekla přihlouplým a vzrušeným hlasem jako Marlene. "Ty jsi dnes večer osamělý, že?" Postava se otočila. Nebylo jí vidět do obličeje.
"Tak pojď sem, pojď za malou Margi a ta se o tebe postará..."
Rozvázala si blůzku a postavila se do světla. Doufala, že její pokožka takhle vypadá dost dobře. Nikdo by ji nechtěl, pokud by se k ní dostal příliš blízko. Ale potom už bude pozdě. Oběť bude přesně tam, kde ji chce mít.
"Pojď, lásko," švitořila s nožem za zády. Pokynula mu levou rukou. "Tohle bude noc, na jakou nikdy nezapomeneš."
Postava se pohnula. Slyšela zašustění silné látky. Dobré šaty. Narazila na boháče. Byla to jen její představa, nebo zaslechla cinkat zlaté koruny v plné peněžence? To by jí mohlo stačit na měsíc. Už téměř cítila v ústech chuť kouzelného kořene, cítila, jak jí v hlavě rozkvétají sny.
Naklonila hlavu ke straně a olízla si rty. Stáhla si blůzku z ramene, polaskala si prsty poprsí a pohrávala si s vlasy. Byla jako rybář, který má na háčku rybu, s níž zlomí rekord.
Postava byla už blízko. Viděla bledý obličej.
Vytáhla nůž. Můžete být moc staří na prostituci, ale na olupování opilců nikdy dost nezestárnete.
Slyšela těžké oddechování. Oběť očividně měla zájem.
"Pojď k Margi..."
Stínová postava už byla dost blízko. Představila si vysokého muže a dosadila ho do obrysu, který viděla. Uvažovala, kde by bylo nejlepší místo pro první ránu. Bodla čepelí a mířila na ohryzek. Kolem zápěstí se jí sevřela neuvěřitelně silná ruka. Cítila, jak jí drtí, a pak láme kosti. Nůž jí spadl a zarachotil na dláždění. Otevřela ústa, aby začala křičet, a nabrala si plné plíce chladného nočního vzduchu. Další ruka s drsnou dlaní jí ucpala ústa a ztlumila křik. Spatřila jasné, planoucí oči a věděla, že její život končí.
Bestie ji odtáhla do temné uličky a rozřízla ji....