King, William : Zabíječ skavenů
Gotrek a Felix, hrdinové knihy Zabíječ trolů, se v druhém díle epické ságy snaží zachránit město Nuln před hrozbou krysích lidí, skavenů, kteří žijí ve stokách a snaží se svou temnou magií narušit samu podstatu říše. Pod vedením šedého věštce Tanquola jsou služebníci Rohaté krysy odhodláni svrhnout i tuto nejmocnější baštu lidství. Jako šanci mají dva dobrodruzi proti takovým silám?
Dotisk druhé knihy ze série Gotrek & Felix ze světa Warhammer.

Brož., 284 str., překlad D. Šmerglová, obálka John Gravato, cena 329 Kč, vyjde 1. 2. 2018.




Úryvek z románu:

"Tvrdnout v kanále a honit skřety. Co je to za život," rozčileně mumlal Felix Jaeger.
Proklínal všechny bohy bez výjimky. Svého času se začal považovat tak trochu za odborníka na odpudivá místa, ale toto by jistě získalo prvenství. Dvacet stop nad jeho hlavou se populace města Nulnu potýkala s denními starostmi. A on byl tady, ve tmě, plížil se po úzkých cestičkách, kde ho pouhé uklouznutí mohlo dostat až po bradu do smrduté špíny. Záda ho bolela od nepřetržitého hrbení. Po pravdě řečeno, za celé jeho přátelství s trolobijcem Gotrekem Gurnissonem nikdy nezamířil do takových hloubek.
"Nech už toho bědování, človíčku. Koneckonců, je to jen práce, ne?" řekl Gotrek vesele, aniž by bral nejmenší zřetel na zápach, úzký ochoz nebo blízkost bublající polévky výkalů, kterou stokaři nazývali gulášovka. Zdálo se, že se trolobijce cítí v nekonečném bludišti cihlové stavby a chodeb jako doma. Gotrekova sehnutá svalnatá postava byla práci daleko lépe přizpůsobená než Felixova. Trpaslík se pohyboval po výstupcích jistě jako kočka. V těch dvou týdnech, po které patřili ke kanálové stráži, se v té práci stal Gotrek zručnějším než veteráni za deset let služby. Jenomže on byl trpaslík; jeho lid vyrůstal na tmavých místech daleko pod Starým světem.
Pravděpodobně mu pomáhá, že vidí ve tmě, pomyslel si Felix. Není závislý na plápolajícím světle hlídačovy lucerny. To ale pořád nevysvětluje, jak snáší ten zápach. Felix pochyboval, že takhle smrdí trpasličí úkryty. Zápach tady dole byl neskutečně odporný. Z výparů se mu točila hlava.
Trolobijce vypadal bez své obvyklé zbraně podivně. Felix si už skoro začínal myslet, že má válečnou sekyru přirostlou k ruce. Teď měl trpaslík svou mohutnou lesklou zbraň připevněnu na zádech. Na většině míst stoky nebylo dost prostoru, aby se s ní dalo rozmáchnout. Felix ho přesvědčoval, aby ji nechal ve strážní zbrojnici vedle jeho vlastního magického meče, ale neuspěl. Dokonce ani vyhlídka na její tíhu, kdyby se při pádu vláčel ve splašcích, nemohla trolobijce přimět, aby opustil své milované dědictví.
Proto Gotrek obvykle nesl vrhací sekyrku v pravé ruce a v druhé velký vojenský krumpáč. Felix se zachvěl při představě, že by ho měl použít. Podobal se velkému kladivu s nelidsky zahnutým hrotem na jedné straně. Vědom si trpaslíkovy děsivé síly nepochyboval o tom, že by snadno roztříštil kost a roztrhl svalstvo.
Felix stiskl jílec svého meče a přál si, aby stále nosil magický meč templáře Aldreda s dračím jílcem. Při pomyšlení, že bude ve tmě čelit skřetům, zatoužil po jistotě své známé zbraně. Možná Gotrek udělal dobře, když si nechal svou sekyru.
V ponurém světle lucerny vypadali jeho druhové jako zlověstné temné postavy. Neměli žádné uniformy kromě šátků uvázaných kolem hlav na způsob arabských turbanů s dlouhým cípem, který jim zakrýval ústa. Během těch dvou dlouhých týdnů se s nimi Felix seznámil tak, že rozeznával jejich siluety.
Byl mezi nimi vysoký, hubený Gant, jehož šátek ukrýval tvář zjizvenou do podoby měsíční krajiny a jehož krk bylo vulkanické souostroví pukajících vředů. Jestliže existovala nějaká reklama na to, aby člověk nedělal stokaře po dvacet let, pak jí byl Gant. Při pomyšlení na jeho bezzubý úsměv, zkažený dech a hrubé vtipy se Felixovi obracel žaludek. Ne že by to Gantovi otevřeně přiznal. Seržant jim dal jasně na srozuměnou, že už pro to zabil nejednoho chlapa.
Byl tam také zavalitý, obrovský Rudi, vypadající jako opice, s širokým hrudníkem a rukama téměř tak velkýma, jako byly Gotrekovy. Často s trolobijcem po práci v krčmě soupeřil v páce. Ačkoliv se Rudi snažil tak, až mu po pleši stékal pot, nikdy trpaslíka neporazil, i když byl vítězství blíž než kterýkoliv muž, jehož kdy Felix viděl.
Pak tam byli Hef a Spider, noví hoši, jak je nazval Gant, protože byl na kanálové hlídce teprve sedm let. Byla to jednovaječná dvojčata, která žila se stejnou ženou a měla ve zvyku vzájemně si dokončovat věty. Jejich protáhlé obličeje s vpadlými tvářemi a vytřeštěnýma rybíma očima byly tak zvláštní, až se Felix neubránil domněnce, že u jejich zrodu musel být incest nebo mutace. Na druhé straně nepochyboval o jejich vražedných schopnostech v boji muže proti muži nebo o jejich oddanosti jeden druhému a jejich dívce, Gildě. Na vlastní oči viděl, jaké příšerné věci udělali svými dlouhými zahnutými noži pasákovi, který ji jedné noci urazil.
Spolu s podsaditým jednookým trpaslíkem to byli muži, se kterými pracoval - snad nejzoufalejší parta, jakou kdy poznal. Byli to vyvrhelové, kteří nikde jinde nemohli najít vyhovující práci a kteří konečně našli zaměstnavatele, jenž se na nic neptal.
Někdy na tom byl Felix tak špatně, že uvažoval o tom zajít do kanceláře otcovy firmy a poprosit o peníze, aby mohl opustit toto místo. Věděl, že by mu je dal. Byl stále synem Gustava Jaegera, jednoho z nejbohatších obchodníků Říše. Ale také věděl, že by se zpráva o jeho kapitulaci okamžitě donesla rodině. Věděli by, že se k nim po všem tom chvástání připlazil zpátky. Věděli by, že přijal peníze, kterými vždycky tak opovrhoval. Jistě, bylo snadné pohrdat penězi v ten den, kdy odešel z domova, protože nikdy nepocítil jejich nedostatek. Otcova hrozba, že ho vydědí, nic neznamenala, poněvadž si plně neuvědomoval její význam. Vyrostl jako boháč. Chudáci byli jiný druh: smutní, neduživí tvorové, kteří žebrali na rozích ulice a překáželi v cestě kočáru. Od té doby zmoudřel. Zažíval útrapy a hodlal je snést.
Ale tohle byla téměř poslední kapka: stát se stokařem, nejnižším z nízkých mezi nulnskými násilníky a nájemnými vrahy. Nic jiného se však dělat nedalo. Od jejich příchodu do města neměl nikdo jiný zájem najmout dva zpustlé tuláky, jako byli on a Gotrek. Felixe bolelo pomyšlení, jak asi vypadal, když hledal práci v otrhaných kalhotách a záplatovaném plášti. Vždycky chodíval vybraně oblékaný.
Teď ale potřebovali peníze, jakékoli peníze. Jejich dlouhé cestování přes zemi Hraničních knížat nepřineslo žádnou odměnu. Našli ztracený poklad Karaku Osmi vrcholů, ale nechali ho duchům jeho majitelů. Nyní měli na vybranou najít si práci, krást, nebo hladovět - a oba, on i trolobijce, byli příliš hrdí na to, aby kradli nebo žebrali. Proto byli tady, v kanálech pod císařským druhým největším městem, plazili se pod sídlem učení, o kterém Felix snil, že ho jednou bude absolvovat, procházeli sliznaté tunely pod domovem kurfiřtky hraběnky Emmanuelly, nejproslulejší krásky země.
To nebylo k vydržení. Felix nepřestával přemítat, jaká nešťastná hvězda asi poznamenala jeho narození. Utěšoval se tím, že tady byl alespoň klid. Možná to byla špinavá práce, ale zatím se nejevila být nebezpečnou.
"Stopy!" slyšel zajásat Ganta. "Ha! Ha! Našli jsme jednoho z těch malých parchantů. Připravte se na akci, hoši."
"Dobrá," zabručel Gotrek.
"Zatraceně!" zamumlal Felix. Dokonce i tak nezkušený stokař, jako byl Felix, ty stopy viděl.
"Skaven," zachrchlal Gotrek a vyplivl odporný chuchvalec hlenu do hlavního kanálu stoky. Zaleskl se na kusu fosforeskujících řas. "Krysí lidé, zplozenci Chaosu."
Felix zaklel. Byl v práci sotva dva týdny a už se měl setkat s nějakými stvůrami hlubin. Málem už pustil z hlavy Gantovy historky jako výmysly muže, který neměl na práci nic lepšího, čím by zaplnil dlouhé únavné hodiny.
Felix už dávno uvažoval, jestli mohl opravdu pod městem být celý šílený podzemní svět, jak tvrdil Gant. Byly tam kolonie zapuzených mutantů, kteří hledali útočiště v teplé tmě a vylézali v noci, aby pořádali nájezdy na trh kvůli zbytkům? Mohli tam být skutečně sklepy, kde zakázané kulty konaly strašné rituály a přinášely lidské oběti Ničivým silám? Bylo možné, aby se ohromné krysy se zkarikovanými lidskými rysy proháněly hlubinami? Při pohledu na tyto stopy se to vše najednou možné zdálo.
Felix strnul v myšlenkách, vzpomínaje na Gotrekovy příběhy o skavenech a jejich síti chodeb táhnoucích se pod celým kontinentem. Gant ho zatahal za rukáv.
"Dobrá, pokračujeme," řekl seržant. "Nemáme na to celý den."


"Tady jsem ještě nikdy nebyl," šeptal Hef a jeho hlas se ozvěnou odrážel v dlouhé chodbě.
"A já doufám, že už se sem nikdy nevrátím," dodal Spider a třel si modré pavučinovité tetování na své tváři. Tentokrát s nimi musel Felix souhlasit.
Tohle bylo ponuré místo i v porovnání s nulnskými kanály. Stěny se drolily a zdálo se, že na ně spadnou. Ohyzdné chrliče na podpěrné klenbě byly ohlazené věkem tak, že jejich rysy obličeje nebyly patrné. Splašky bublaly, a jak bubliny praskaly, stoupaly z nich obláčky par. Vzduch byl dusný, páchnoucí a horký.
A bylo tam ještě něco - to místo mělo ještě více skličující atmosféru, než bylo obvyklé. Vlasy vzadu na Felixově krku se ježily, jak to někdy dělaly, když cítil blízkost magie.
"Tohle nevypadá bezpečně," prohlásil Rudi zkoumaje pochybovačně podpěrnou klenbu. Gotrekův obličej se zkřivil, jako by se jednalo o osobní urážku.
"Nesmysl," odvětil. "Tyhle tunely stavěli trpaslíci před tisícem let. Toto je khazalidská práce. Vydrží věčně."
Aby dokázal své tvrzení, udeřil do klenby pěstí. Možná to byla smůla, ale chrlič si vybral právě ten okamžik, aby se zřítil. Trolobijce musel uskočit stranou, aby ho neuhodil do hlavy, a přitom málem spadl do splašků.
"Ovšem některá práce byla provedena lidskými řemeslníky," dodal Gotrek.
"Ten chrlič například - typická člověčí fušeřina."
Nikdo se nezasmál. Jen Felix se odvážil pousmát. Gant hleděl upřeně na strop. Lampa svítící u jeho nohou mu zezdola ozařovala tvář tak, že vypadala strašidelně a ďábelsky.
"Jsme asi pod Starou čtvrtí," poznamenal zamyšleně. Felix viděl, jak v duchu probírá rozmístění paláců. Podivný melancholický výraz změnil jeho vyzáblé, kostnaté rysy. Felix by rád věděl, jestli přemýšlí nad rozdíly mezi svým životem a pozlacenou existencí těch nahoře, uvažuje o nádherách, které nikdy nepozná, a příležitostech, které se mu nikdy nenaskytnou. Na chvíli pocítil s tímto mužem určitou sympatii.
"Tam nahoře musí být spousta bohatství," prohlásil Gotrek. "Chtěl bych vylézt nahoru a sebrat ho. No, nemá smysl ztrácet čas. Pokračujme."
"Co to bylo?" zpozorněl náhle Gotrek. Ostatní se začali vyplašeně rozhlížet kolem.
"Co bylo co?" zeptal se Hef.
"A kde to mělo být?" dodal Spider.
"Něco jsem slyšel. Tam dole." Pohledy všech se upřely směrem, kam trolobijce ukazoval prstem.
"Něco se ti zdálo," namítl Rudi.
"Trpaslíkům se nic nezdá."
"Seržo, musíme tam jít?" zakňučel Rudi. "Chci se dostat domů."
Gant si mnul levé oko klouby pravé pěsti. Zdálo se, že přemýšlí. Felix si všiml, že váhá. Chtěl odejít a dostat se odsud do krčmy tak rychle jako ostatní, ale odpovědnost byla na něm. Kdyby se pod paláci dělo něco špatného a kdyby někdo zjistil, že tam byli a nic s tím neudělali, byly by to jejich hlavy, které by skončily na špalku.
"Raději bychom se tam měli podívat." rozhodl nakonec, nevšímaje si protestů svých druhů.
"Nemělo by to trvat dlouho. Vsadím se, že to stejně nic nebylo."
Protože Felix znal své štěstí, rozhodl se, že tuto sázku nepřijme.


Voda kapala dolů z klenby tunelu. Gant zakryl svou lucernu, takže bylo vidět jen slabounké světlo. Zepředu k nim doléhal šum hlasů. Dokonce i Felix je teď slyšel.
Jeden z hlasů byl lidský, s aristokratickým přízvukem. Uvěřit, že ten druhý patří člověku, bylo takřka nemožné. Byl vysoko posazený, tajuplný a štěbetavý. Kdyby krysa měla lidský hlas, jistě by zněl takhle.
Gant se zastavil a otočil se, aby se podíval na své muže; obličej měl bledý a ustaraný. Zjevně se mu nechtělo pokračovat. Felix pohledem přelétl tváře svých společníků a poznal, že všichni cítí totéž. Byl konec dne. Byli už unavení a vylekaní a tam vepředu bylo něco, s čím se nechtěli setkat. Ale byli stokaři; muži, jejichž předností byla odvaha a ochota čelit tomu, čemu by nikdo jiný nešel vstříc, na místě, kam by jiní nevkročili. Měli svou hrdost.
Gotrek vyhodil svou sekyrku vzhůru. Otáčela se ve vzduchu a světlo se odráželo od její čepele. Trolobijce ji bez zjevné námahy chytil za topůrko, když padala. Spider z pochvy vytáhl nůž s dlouhou čepelí a přikrčil se. Hef se chmurně usmál. Rudi se podíval dolů na svůj krátký meč a kývl hlavou. Nacházel se ve společnosti skupiny maniaků toho druhu, kterému rozuměl. Gant se lehce pohnul a všichni vykročili vpřed, opatrně a tiše, sledujíce cestu kolem sliznaté římsy. Když prošli zatáčkou, odkryl svou lucernu, aby ozářila jejich kořist.
"Váš plat, projev úcty. Něco pro vaši vlastní potřebu," slyšel Felix říkat aristokratický hlas. Obě postavy ztuhly jako trolové v pohádce, zkamenělé náhlým jasným světlem. Jeden byl vysoký muž oděný do dlouhého černé kutny jako mnich. Jeho tvář byla patricijská: s jemnými kostmi, chladná a nezúčastněná. Černé vlasy měl ostříhané nakrátko, na čele sčesané do špice. Natáhl ruku, aby druhé postavě podal něco, co děsivě svítilo.
Felix to poznal. Už dřív viděl tu hmotu v opuštěné trpasličí pevnosti Karaku Osmi vrcholů. Byla to koule chaotitu. Ten, kdo ji přijímal, byl malý a nelidský. Měl teplý kožich. Když se to stvoření otočilo za světlem, jeho ocas sebou mrskl. Stálo to v dlouhém, slátaném hábitu a svíralo něco v tlapě s drápy. U opasku se tomu houpal rezavý, zubatý nůž bez pochvy.
"Skavene!" zařval Gotrek. "Připrav se na smrt!"
"Blázne - blázne, ty říkal, nikdo mě nesleduje," zapištěla ta věc na svého lidského společníka. "Ty říkal, nikdo nedozví."
"Zůstaňte, kde jste!" zvolal Gant. "Kdokoliv jste, jste zatčeni z podezření čarodějnictví, zrady a nepřirozeného obcování se zvířaty."
Fakt, že nepřátelé byli jen dva, dodal seržantovi odvahy. Dokonce i skutečnost, že jeden z pachatelů byla obluda, mu kuráže neubrala.
"Hefe, Spidře, zajměte je a spoutejte." Vtom ale po nich krysí stvůra hodila koulí, kterou vyndala ze svého oblečení.
"Zemřete - zemřete, lidští hlupáci."
"Zadržte dech!" zakřičel Gotrek a zároveň se vymrštila jeho sekyrka.
Skavenova koule zazvonila a roztříštila se jako sklo. Ven se vyvalil nezdravě vypadající zelený oblak. Zatímco Felix couval chodbou zpět, Gotrek uchopil Rudiho a vlekl jej s sebou. Z vnitřku plynného mraku vyšel bublající a tlumený zvuk. Felix cítil, jak mu slzí oči.
Všechno zčernalo a stejně tak vyhasla i lucerna. Bylo to jako noční můra.
Neviděl, bál se nadechnout, byl uvězněn v úzké podzemní chodbě a někde tam byl netvor ozbrojený smrtícími, nepochopitelnými zbraněmi.
Felix pod rukama ucítil kluzký sliz kamene. Třebaže tápal, nic necítil.
Jeho ruka byla nad splašky. Ztrácel rovnováhu a bál se pohnout, aby nesklouzl a neponořil se do kalů. Zavřel oči, aby ho neštípaly, a přinutil se pohnout. Bušilo mu srdce. Zdálo se mu, že mu puknou plíce. Mezi lopatkami ho svědilo.
Očekával, že se mu každou chvíli do zad zabodne ozubená čepel. Za sebou zaslechl, jak se někdo pokouší křičet a jak padá. Chrčeli a lapali po vzduchu a jejich dech zněl strašně namáhavě, protože měli plíce naplněné tekutinou.
Byl to plyn, uvědomil si Felix. Gotrek mu říkal o odporných zbraních, které skaveni užívají, výrobky Chaosem inspirované alchymie spojené s pokřivenou a krutou fantazií. Věděl, že vdechnutí toho hnilobného páchnoucího vzduchu je smrtelné. Věděl také, že bez dýchání nevydrží věčně.
Mysli, říkal si. Najdi místo, kde je vzduch čistý. Nezastavuj se. Zmiz z toho smrtícího oblaku. Nepodléhej panice. Nemysli na tu velkou krysí postavu plížící se ve tmě stále blíž s obnaženou čepelí. Dokud zůstaneš zticha, budeš v bezpečí. Mučivě pomalu, kousek po kousku, zatímco jeho plíce křičely po vzduchu, se nutil plazit do bezpečí.
Pak na něj spadlo něco těžkého. Stříbrné hvězdičky mu vířily před očima a z plic mu rázem unikl všechen zbylý vzduch. Ležel ve tmě, lapal po dechu a pomalu si začal uvědomovat, že není mrtvý. Nedusil se. V zádech neměl žádný nůž. Přinutil se pokusit pohnout. Ale nemohl. Kvůli nějaké tíži ležící na něm. Padla na něj hrůza. Možná měl přeražená záda. Možná z něj byl mrzák.
"To jsi ty, Felixi?" zaslechl Rudiho šepot. Felix se úlevou skoro zasmál. Jeho břímě byl mohutný stokař.
"Ano... kde jsou ostatní?"
"Jsem v pořádku," uslyšel Hefa.
"Já taky, brácho." To byl Spider.
"Gotreku, kde jsi?" Žádná odpověď. Dostal ho ten plyn? Zdálo se to nemožné. Trolobijce nemohl být mrtvý. Nic tak zákeřného jako plyn ho nemohlo zabít. To by nebylo fér.
"Kde je serža?"
"Má někdo světlo?"
Zajiskřil křemen. Lucerna zablikala. Felix viděl, že se směrem k nim kolem stínů římsy blíží něco velkého. Jeho ruka instinktivně sáhla po meči.
Ostatní stáli a čekali.
"To jsem já," řekl trolobijce. "Ten zatracený člověk mi utekl. Měl dlouhé nohy."
"Kde je Gant?" zeptal se Felix.
"Najdi si ho sám, človíčku."
Felix se prodral pryč a jal se seržanta hledat. Plyn zmizel tak rychle, jako se objevil. Ganta dostal. Ležel v kaluži krve. Oči měl vytřeštěné a strnulé. Stružka krve mu vytekla z nosních dírek a úst.
Felix prohlédl tělo. Už vychládalo a nenahmatal žádný pulz. Neviděl žádnou ránu.
"Jak zemřel, Gotreku?" Felix věděl o magii, ale zjištění, že člověk může být zabit bez jediné stopy, ho omráčilo.
"Utopil se, človíčku. Zalkl se svou vlastní krví." Trolobijcův hlas zněl mrazivě a rozčileně.
Takhle se vypořádával se strachem? pomyslel si Felix. Proměnil ho ve zlost . Teprve když trpaslík prošel a kopl do těla, si všiml mrtvého skavena. Jeho lebka byla roztříštěná vrhací sekyrkou.